Finále RoadStars Trophy 2018 – příjezd a první závody

Příjezd do hotelu a hned do práce – finalisté soutěže RoadStars Trophy 2018 ve Španělsku jsou zapálení pro trofej.

Automatika na Offroadu. Zapnout podélnou uzávěrku diferenciálu, zapnout příčnou uzávěrku diferenciálu, na plné otáčky vzhůru po nezpevněném povrchu. Ostrá zatáčka, na chvíli vypnout příčnou uzávěrku diferenciálu, a teď je to opravdu prudké. Všechny ty díry, kameny, nerovnosti – vozovka opravdu není to správné slovo. Vítejte na finále závodu RoadStars Trophy 2018!

Matteo z Bergama (I) sedí za volantem červeného sklápěče Arocs 8×6. Udrží ho tam pouze pás, loketní opěrky a dobře profilovaná sedadla. „Ajaj, přijdu o všechnu vodu“, říká. Mísu s vodou v zadní části kabiny musí přivézt do cíle co nejplnější. Na sedadle spolujezdce: trenérská legenda Günter Brendel, zvaný Günni. Uklidňuje s úsměvem na tváři. „Jeď prostě co možná nejrovnoměrněji, pak už to nějak dopadne. Tvoji kolegové tudy musí také.“

Porazit kuželku.

14 finalistů soutěže RoadStars Trophy přijelo včera. Hned po registraci v hotelu v Salomó, trochu ve vnitrozemí mezi Sitges a Tarragonou, přichází první úkol, katalánský bowling. „Ve vzdálenosti 11,5 metru stojí šest kuželek a jedna z nich musí zůstat stát. Vezměte si vrhací kuželku. Potřebujete stabilní postoj“, vysvětluje šéf hotelu Jorge, který se v této disciplíně hodně vyzná – vždyť se také jedná o katalánský národní sport.

Nejdříve to tedy chce trochu pocvičit a po několika hodech padají kuželky k zemi. Tim z Gentu (B) hodí pět a Mirko z Fana (I) čtyři, Christian z Rekkenu (B) na první ránu pět, Thomas z Frankfurtu nad Mohanem (D) také pět. Jde to! Pak se „hází na ostro“, počítají se body. Každý má tři hody – a na konci jsou čtyři na prvním místě, jeden na druhém a dva na třetím místě. Bylo to těsné.

Je čas na večeři – čerstvě připravená paella na obrovské pánvi – a pak další soutěž, „sangria výzva“. Žádné pití! Jde o to udržet na roztažených pažích dva džbány. „3-2-1-teď“, volá Christopher, vedoucí disciplíny. Ticho na nádvoří hotelového komplexu, jen z kuchyně občas trochu zacinká nádobí  první známky škubání ve svalech, v obličejích je vidět směs koncentrace a napětí. Nakonec zůstává už jen Thomas a Roland z Toggenburgu (CH), už přes jedenáct minut. Účastníci si mezi sebou šeptají – kdo vydrží déle? „Končím“ – odpadá Thomas. Roland drží džbány nadále ve výšce, dokud hru po 13 minutách neukončí ředitel! Ozve se jásot a potlesk – toto první místo mu přejí všichni.

– Ron z Alsmeeru (NL)

Synchronní objíždění kolem sloupů.

Vracíme se na závodní dráhu Can Padro. Zatímco Matteo balancuje s miskou vody na čtyřnápravovém sklápěči po offroadové dráze, projíždí švýcarský tým paralelně slalomovou trať. Nejdřív dopředu, pak dozadu. Vypadají jako trénovaní. Oba Actrosy se pohybují vedle sebe mezi sloupy skoro synchronně, Roland a Alex z Curychu vystupují současně z vozu a vítá je potlesk – „Super, skvělá práce!“ – „Opravdu třída!“ – „Vynikající čas!“

Ale tady na trati poblíž Montserratu, ve výšce téměř 1300 metrů a sotva hodinu jízdy autem z Barcelony, si může 14 finalistů vyzkoušet i docela praktické věci z běžného pracovního dne. Maximální brzdění z rychlosti 50 km/h – kdo zvládne zastavit co nejblíže u stěny z pěnových kostek? Martin z Alkmaaru (NL) se přiblíží až na dva metry a stává se jasným favoritem. Daniel z Oranienburgu (D): „Reflex pro sešlápnutí brzdy příliš brzo je neskutečně silný.“

Na brzdu.

A jaká je brzdná dráha tahače bez připojeného návěsu při rychlosti 70 km/h? První úkol po siestě v chladném stínu staré klenby poblíž. Martin, Thomas a Matteusz z Gubinu (PL) se dohadují, národnost zde nehraje žádnou roli. Thomas: „Při rychlosti 50 km je potřeba méně než deset metrů. Ale o kolik více je to při 70 km?“ Martin: Já si postavím svoje sloupky tady, také to nemohu říct přesně.“ Matteusz: „Myslím, že všichni musíme dále dozadu. Brzdná dráha bude určitě delší.“ Actros se přibližuje. Maximální brzdění, výstražná světla, v horkém vzduchu je cítit zápach spálené gumy. Matteusz měl pravdu – tahač se zastavil teprve pořádný kus za všemi sloupky!

Relaxace a povídání.

Po posledním úkolu na Can Padro – jak úzké a jak nízké mohou být překážky, aby je kamion ještě projel? – se nejdříve jede směrem k hotelu. Bazén je lákavý, ale organizační tým má lepší návrh – pláž v Port Torredembarře, vzdálená jen půl hodiny odsud. Rychle popadnout plavky a ručník, vypít studenou kolu a jede se. Cože? Autobus jede kolem pláže a staví až v přístavišti. 

O pár minut později kloužou oba trupy plachetního katamaránu po čistém modrém Středozemním moři, které má teplotu 25 stupňů. Na klidném místě před kamenitým pobřežím zarachotí z navijáku 30 metrový kotevní řetěz, je spuštěn žebřík. Ve stejném okamžiku posádka položí na gril klobásy, špízy a hamburgery. Čas na relaxaci, koupání, jídlo a samozřejmě povídání, abychom se dobře poznali. Ron z Alsmeeru (NL): „Vždycky, když si myslím, že už nemůže být lépe, přijde další, ještě lepší překvapení. Díky, RoadStars!“ 

Fotografie: Sebastian Vollwert
Video: Martin Schneider-Lau