Sklizeň cukrové řepy: dvě vozidla Arocs v nepřetržitém provozu

Reportáž

Vše pro řepu.

Na podzim a v zimě má mladý podnikatel Thomas Forestier velmi mnoho práce. Během sklizně cukrové řepy sám usedá za volant svého vozidla Arocs.

Naložení 30 tun cukrové řepy trvá jen 7 až 15 minut – Arocs bude mít plno práce.


„Když nejsme zaměstnáni sklizní cukrové řepy, pracujeme pro vlastní rodinnou společnost a kamenolom.“

Thomas Forestier, podnikatel a řidič


Červený sklízeč cukrové řepy má přestávku. On a oba žluté tahače Arocs, které stojí vedle na polní cestě, jsou jedinými veselými ostrůvky barev v tento šedý a deštivý den. Pole jsou sklizená a zdá se, že se dotýkají obzoru.

Stroj normálně potřebuje sedm až patnáct minut k naložení 30 tun cukrové řepy na soupravu tahače s návěsem. Obě vozidla Arocs 1851 patří Thomasi Forestierovi. 27letý muž po maturitě a ukončení vysoké odborné školy absolvoval profesní vzdělávání pro přepravce a současně si udělal řidičský průkaz pro nákladní vozidla. Vysokoškolský diplom mu dnes slouží jako důkaz, že se hodí pro řízení přepravní společnosti. Otec a dědeček byli také podnikatelé, jeho strýcové a bratranci rovněž pracují v rodinné stavební a přepravní společnosti v Tingry, několik kilometrů jižně od Buloně.


Jezdit z pole, polní cestou a po silnici, na váhu, až k vykládce – to dělá Arocs během řepné sezóny skoro pořád.
Jezdit z pole, polní cestou a po silnici, na váhu, až k vykládce – to dělá Arocs během řepné sezóny skoro pořád.
Jezdit z pole, polní cestou a po silnici, na váhu, až k vykládce – to dělá Arocs během řepné sezóny skoro pořád.
Jezdit z pole, polní cestou a po silnici, na váhu, až k vykládce – to dělá Arocs během řepné sezóny skoro pořád.
Jezdit z pole, polní cestou a po silnici, na váhu, až k vykládce – to dělá Arocs během řepné sezóny skoro pořád.
Jezdit z pole, polní cestou a po silnici, na váhu, až k vykládce – to dělá Arocs během řepné sezóny skoro pořád.
Jezdit z pole, polní cestou a po silnici, na váhu, až k vykládce – to dělá Arocs během řepné sezóny skoro pořád.
Jezdit z pole, polní cestou a po silnici, na váhu, až k vykládce – to dělá Arocs během řepné sezóny skoro pořád.
Jezdit z pole, polní cestou a po silnici, na váhu, až k vykládce – to dělá Arocs během řepné sezóny skoro pořád.
Jezdit z pole, polní cestou a po silnici, na váhu, až k vykládce – to dělá Arocs během řepné sezóny skoro pořád.

Denně šest až sedm jízd tam a zpět.

Thomas ale raději začal podnikat a založil novou firmu: Forestier 3G, kde 3G znamená „třetí generace“. Když nejsme zaměstnáni sklizní cukrové řepy, hodně pracujeme pro vlastní rodinnou společnost, jejichž staveniště zásobujeme. „Mezitím se mi podařilo získat smlouvu s kamenolomem v regionu Bolonnais“, říká Thomas. Tam se nachází obrovské štěrkovny a pískovny, pro které přepravuje kameny pro vodní stavby do města Calais, které jsou potřeba pro rozšíření přístavu. To denně zajistí jedné ze sklápěcích souprav šest až sedm jízd tam a zpět. „Smlouva je uzavřená na tři roky“, raduje se mladý podnikatel.

Zpáteční náklad do Buloně už Thomas má. V tamějším přístavu může doplňovat skladové zásoby písku a štěrku, které čekají na naložení na loď. Pro podzim a zimu má ale smlouvu s cukrovarem Tereos Sucre France. Během pětiměsíční sklizně řepy přepravují jeho nákladní vozidla řepu, kterou ze země vytáhl červený sklízeč cukrové řepy, do továrny firmy Tereos v obci Attin poblíž města Le Touquet, kde žije 700 obyvatel. Tam jezdí vozidla přes váhu a vykládají řepu na volném prostranství, kde sklápěcí soupravy předvádějí opravdový balet. Přepravní objem je tak velký, že Thomas musel nechat sklápěcí soupravy jezdit dokonce v provozu na směny. „Každé ráno začínáme mezi 3 a 3.30. Já přebírám potom druhou směnu ve 13 hodin. Továrna je otevřená do 23 hodin.“


Náročný úkol pro přepravu.

Přeprava během sklizně řepy není jednoduchá. V podzimních a zimních měsících se brzy stmívá. Soupravy tahače s návěsem musí jezdit ke sklízeči po polních cestách a není zde vždy dostatečný prostor pro manévrování. Ale vozidla jsou prostě příliš dobře vytížená na to, aby si nechala ujít takovou dobrou příležitost. Naštěstí Thomas Forestier našel dobrého řidiče, se kterým se může o tuto náročnou práci podělit.


Fotografie: Hans Müller

4 komentářů