Marcos Fernández přepravuje se svým Actrosem kmeny stromů

– Marcos Fernández, řidič vozidla Actros u společnosti Forestales

Sobrado dos Monxes, Galicie, 9 hodin ráno. Pod zataženou oblohou pracuje tým pěti lesních dělníků. Ve vzduchu je cítit eukalyptus. Za chvíli tu bude dostatečné množství kmenů pro naložení na nakládací plošinu Actrosu řidiče Marcose Fernándeze. Marcos s obdivem pozoruje kolegy, kteří zručně a profesionálně vykonávají svou práci: „Je pozoruhodné, jak lehce Rafael umí zacházet s motorovou pilou a umí s ní kácet stromy, z nichž některé měří 30 metrů a váží až dvě tuny“. „Když slyším zvuk padajícího stromu, něco uvnitř mne se zachvěje. Je to primitivní, prastarý zvuk“, říká.

Práce v přírodě.

Tým dělníků je plně koncentrován. José Antonio je zaměstnán u dřevoobráběcího stroje: s obdivuhodnou rychlostí odsekává z obrovských kmenů eukalyptů větve a zbavuje je kůry. Ačkoliv tohle všechno Marcos už nesčetněkrát viděl, stále znovu žasne: „Já bych potřeboval víc času i na nakrájení chleba.“ Marcos jde ke svému nákladnímu vozu. Brzy už to bude – kmeny stromů jsou už připravené, aby je José Luis naložil vyvážecím traktorem na nákladní vozidlo.

Marcos vyskočí na plošinu, aby odtud mohl dávat pokyny a zajistil správné rozložení hmotnosti nákladu. Nebojí se obřích podávacích ramen, kterými se dřevo nakládá, a které kolem něho krouží sem a tam. „Vše vyžaduje dobrou spolupráci. To, že dokážeme pracovat tak dobře, v klidu a s velkou koncentrací, je asi díky práci na čerstvém vzduchu“, říká.

Nejdůležitější přírodní zásoby v Galicii.

29letý Marcos má osm let praxe s přepravou dřeva. Pochází z Toques, malé obce v provincii A Coruña. Je si vědom velké důležitosti galicijských lesů: „Vedle rybolovu je lesní hospodářství naším nejdůležitějším přírodním zdrojem“, vysvětluje. Podle údajů galicijského statistického úřadu tvoří ve čtvrtině všech galicijských obcí zpracování dřeva 50 procent zaměstnaneckých míst v průmyslovém sektoru. Zdaleka největší část lesních ploch v Galicii zabírají eukalyptové lesy. Je to také druh dřeva, který nejvíce prodává firma Explotaciones Forestales Souto Carrillo, pro niž Marcos pracuje.

Marcos hodí přesně nahoru první popruh pro zajištění nákladu. Kmeny stromů je nutné zajistit upínacími prostředky a vhodnými upínacími prvky. Stejně tak je nutné zkontrolovat jejich napínací sílu a případně je dopnout pomocí klíče. „Na silnici se nesmí nic stát“, říká.

Marcos je přesvědčen o tom, že trvale udržitelné využívání a obhospodařování přírodních zásob pomáhá udržovat čistotu lesů a snížit riziko požáru. Poukazuje také na nutnost správného postupu při zalesňování, protože to je nezbytné pro odbourávání emisí oxidu uhličitého.

Náročná topografie.

Poté přijde na řadu nákladní vozidlo jeho kolegy, José Manuela. Když jsou obě vozidla naložená, rozloučí se řidiči se svými kolegy z lesa a každý vyrazí s 26 tunami dřeva k železničnímu terminálu ve městě Lugo. Odtud každý týden vyjíždí sedm vlaků do Portugalska – šest z nich naložených kmeny eukalyptů.

Na silnici Marcos udržuje předepsaný bezpečnostní odstup od vpředu jedoucího nákladního vozidla jeho kolegy José Manuela. Topografie Galicie je náročná: četná klesání jsou enormní výzvou i pro toho nejzkušenějšího řidiče. Za volantem svého Actrosu 1845 si je ale Marcos jistý.

Sobrado dos Monxes dělí od nákladového nádraží ve městě Lugo pouze 70 kilometrů. Během cesty si Marcos vychutnává pohled na krajinu: stále zelené lesy a rostliny – v každém ročním období.

Na nádražním terminálu panuje čilý ruch. Po vážení jede Marcos dál k nákladním vagónům uprostřed řady – ty přední jsou již plné. Tam opět čekají podávací ramena na dřevo, která zdvíhají kmeny stromů z nakládací plošiny a kladou je na sebe do vagónu.

Marcos sleduje dění se spokojeným výrazem ve tváři. Do konce pracovní doby pojede ještě dvakrát do Sobrado dos Monxes a tam vyzvedne kmeny stromů.

Fotografie a video: Begona Tremps