Jiří Špindler a jeho robustní černý Arocs
NÁKLADNÍ VOZDILA A JEJICH ŘIDIČI
Jiří Špindler letos tráví za volantem osmnáctý rok svého profesního života. Pamatuje si to naprosto přesně, protože v době, kdy s ježděním začínal, se mu právě narodil syn. Poslední tři roky přitom pracuje pro společnost Josefa Jaši, která se kromě klasické kamionové dopravy specializuje převážně na svoz a zpracování dřevařské kulatiny.
Pan Špindler za volantem jeho Arocsu...
„A to je asi také to, co mě na mé práci baví nejvíc. To, že jsem v přírodě, v lese, v terénu. Pracovat jako klasický kamioňák by mě už tolik nenaplňovalo,“ vypráví Jiří. Aby ale v terénu mohl pracovat, musel si napřed osvojit celou řadu nezbytných dovedností. Jednou z hlavních byla například práce s hydraulickou rukou, kterou je vybaven jeho robustní černý Arocs. Tento mechanismus slouží k nakládání, případně ke skládání dřeva a i když taková činnost může pro laika vypadat jednoduše, opak je pravdou. „Práce s rukou chce cvik a praxi. Já měl to štěstí, že když jsem se učil, vzal mě takzvaně pod křídla jeden služebně starší kolega. Ten byl velmi zručný a naučil mě všechno, co jsem potřeboval. Pod jeho vedením mi ani práce netrvala tak dlouho. Pokud si vzpomínám správně, trvalo mi asi čtrnáct dní, než jsem mohl s hydraulickou rukou naložit svůj úplně první náklad.“
„Práce s rukou chce cvik a praxi. Já měl to štěstí, že když jsem se učil, vzal mě takzvaně pod křídla jeden služebně starší kolega."
Práce v lese je často velmi náročná, protože pohyb v terénu po nezpevněných cestách je někdy pořádný oříšek i pro velmi zkušeného řidičského matadora. „Občas je legrace, když zaprší a cesty jsou ještě hůře sjízdné a já třeba vezu s sebou po lese nějakou další posádku. Nezřídka vozím třeba myslivce, kteří dohlížejí na těžbu dřeva i na jeho svoz. A takový myslivec, který běhá celý den po lese, není úplně zvyklý na jízdu v mohutném autě po křivolaké cestě. Vézt takovou posádku pak přináší řadu veselých momentů,“ vypráví dále Jiří.
Během osmnácti let za volantem už ale Jiří Špindler zažil i mnoho okamžiků, které už tolik veselé nebyly. „K práci řidiče samozřejmě patří i nehody. Teď ani tak nemyslím ty vlastní, jako spíše nehody ostatních aut, která potkávám na svých cestách. Několikrát se mi stalo, že jsem projížděl kolem velmi vážných nehod, které vypadaly hrozivě. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem jel kolem téměř převrženého traktoru. Jeho řidič dostal náhlou srdeční slabost, zkolaboval a vyjel ze silnice. Spolu s dalšími řidiči, kteří projížděli kolem a zastavili, jsme se ho pak pokoušeli oživit. Naštěstí to dopadlo dobře. Řekl bych, že to jsou ty nejsilnější momenty, jaké vůbec může řidič za volantem zažít. To, že občas vůz lehce odřete nebo takzvaně „naťuknete“, je samozřejmě banalita ve srovnání s vážnými nehodami, které jsem za svou kariéru viděl,“ říká dále Jiří.
Má vůbec tak vytížený řidič, jako je Jiří Špindler, čas na nějaké koníčky? A jak ve volném čase relaxuje? „Většinu volného času trávím doma, s rodinou. To je ostatně další výhoda mé práce, protože na rozdíl od kolegů z kamionů, já jsem každý večer doma a nikde venku nepřespávám. Kromě rodiny a aktivit, které děláme společně, jsou mojí velkou vášní šipky. Hraji je závodně a s naším týmem jsme se dokonce probojovali až na mistrovství republiky. Celkem solidně jsme se tam umístili. Myslím, že jsme skončili někde kolem šestého místa, což bylo velmi dobré,“ uzavírá své vyprávění Jiří.
Komentář
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Dosud žádné komentáře