Doma ve vysokých horách: Dino Mattioli a jeho Arocs

Údolí Val di Fassa je oblíbeným místem turistů a horolezců. Vysokohorské turisty velmi často přitahuje kotlina Ciampac. Aby se tam člověk dostal, musí většinou pěšky vyšlapat 1 500 m k Alba di Canazei. Odtud do 600 m výše položené kotliny vede lanovka. Kvůli stavebním pracím byla v létě 2017 na Alba di Canazei náhle zavřena stanice lanové dráhy. Aby se výletníci na Ciampac dostali, museli tedy navíc překonat strmou a křivolakou štěrkovou cestu.

Z horského myslivce řidičem z povolání.

Tam čas od času potkali zcela zvláštního horolezce: Arocs společnosti Sevis. Stavební firma se sídlem ve městě Moena v provincii Terst je zodpovědná za kompletní renovaci lanové dráhy Ciampac. Za volantem Arocsu sedí Dino Mattioli. 44letý řidič z Fleimstalu: „Vždy se mi líbila těžká vozidla, ačkoliv nikdo z mé rodiny doposud toto povolání nevykonával. K tomu jsem dostal příležitost během vojenské služby, když jsem byl nasazen jako řidič u horských myslivců a mohl jsem získat řidičské průkazy pro řidiče z povolání“, vysvětluje. Sedět za volantem vozidel horských myslivců, znamená od samého začátku jezdit v neschůdném terénu. S touto praxí mohl Dino po ukončení vojenské služby okamžitě nastoupit jako řidič nákladního vozidla pro staveniště. „Krátce nato jsem poznal firmu Sevis a od té doby pro ni již 19 let pracuji.“

Náročné stavební práce.

Práce na staveništi Ciampac jsou velmi obtížné: Společnost Sevis musí nejdříve demontovat a potom znovu postavit kabinovou lanovou dráhu, která vede z Alba di Canazei k úpatí kotliny, a sedačkový vlek, který vede z kotliny nahoru k horskému hřebeni ve výšce 2 600 m. „S Arocsem obsluhujeme obě trasy, ale ta první je nejobtížnější, protože je štěrková cesta úzká a vede kolem propastí. Má velmi úzké serpentiny a klesání, které dosahuje až 30 procent“, říká Dino. Tato silnice už existovala před zahájením stavebních prací, ale nestačila na velikost a hmotnost naloženého vozidla. Dino vysvětluje: „Proto jsme cestu upravili. I přes úpravy pomocí bagru zůstává velkou výzvou a vyžaduje neustálou koncentraci. Přiznám se, že jezdím raději v takových podmínkách, než na vyasfaltovaných silnicích v údolí, které jsou v létě přeplněné turisty. Tam člověk potkává obytné automobily, osobní auta, zájezdové autobusy, motocyklisty a cyklisty. Zato zde se potkáváme pouze s kolegy nebo s pár turisty, kteří se chtějí dostat do kotliny.“

Žádný den není stejný.

Dinova práce na Ciampacu se mění v závislosti na pokroku stavebních prací. Vstávat brzy ráno musí ale pořád, aby byl okolo sedmé hodiny na staveništi: „Hned poté, co přijedu, dostanu pokyny na daný den. V první fázi stavebních prací jsme přepravovali veškerý materiál po stržení staré lanovky do údolí. Potom jsme začali nahoru vozit materiál, který je zapotřebí pro výstavbu nového areálu, a staveniště každý den zásobujeme. Někdy jede člověk několikrát za den dolů do údolí, v jiné dny zase pendluje mezi základnou a vrcholem kotliny.“ Na těchto cestách může mít chyba při jízdě fatální následky.

– Dino Mattioli

Vždy dostatečný točivý moment.

Po sedmi letech strávených za volantem Actrosu se Dinovy pracovní podmínky po příchodu Arocse výrazně zlepšily. „Přešel jsem ze sekvenčního řazení se spojkou na automatizovanou převodovku Mercedes PowerShift 3. Ta se lehce ovládá. I když bych chtěl být při velkém klesání tím, kdo nákladnímu vozu řekne, jakou rychlost má zařadit. Jak v manuálním, tak i v automatickém režimu Arocs vždy rychle zařadí a má v každé situaci ten správný točivý moment.“

Chceš se dozvědět více? Klikni zde pro opuštění RoadStars a přesměrování na Google Maps. Mapa na Google Maps

Fotografie a video: Michele Latorre