Lena Evers o svém prvním roce stráveném za volantem kamionu

RoadStars na návštěvě

„Někteří se dívají překvapeně.“

Lena Evers je ve druhém ročníku oboru řidička z povolání. V rozhovoru s RoadStars nám vylíčí, jak mladá žena vnímá zdánlivě ryze mužské povolání.


„Mám mnohem větší svobodu, než jakou mají v jiných povoláních. Mohu se více rozhodovat sama za sebe.“

– Lena Evers, budoucí řidička z povolání a fanynka metalu


Setkáváte se ještě s názorem lidí, kteří si myslí, že řízení nákladního vozidla je ryze mužská záležitost?

Lena Evers: Já osobně to tak nevidím. Ale samozřejmě: Když někde do dvora najede můj 20,75 m dlouhý tahač naložený osmi limuzínami, vždy se najde někdo, kdo překvapeně kouká, když vystoupím vozu. To mi přijde vždycky vtipné.

Jeden rok výuky máte za sebou a šest měsíců jezdíte v dálkové dopravě. Změnilo se pro Vás něco?

Lena Evers: Jsem otevřenější. Více oslovuji lidi, které ještě neznám. Člověk se prostě moc daleko nedostane, když se nezeptá. Na parkovištích a v areálech podniků je komunikace důležitá.



Co se Vám na Vašem povolání obzvlášť líbí?

Lena Evers: Mám mnohem větší svobodu, než jakou mají v jiných povoláních. Mohu se více rozhodovat sama za sebe.

Co Vás přivedlo k tomuto povolání?

Lena Evers: Můj otec je řidič kamionu. A moje matka si taky udělala řidičský průkaz skupiny C. Ta byla zkrátka zvědavá. Vždycky jsem věděla, že je to možnost i pro mě.

Během týdne jste často na cestách sama. Není to nezvyk?

Lena Evers: Tak úplně sám člověk také není. My řidiči ze spedice máme na každého kolegu telefonní číslo. Často si voláme a vyměňuje si informace. Třeba když potřebuji vědět, kde bych mohla v noci nejlépe parkovat. Se svým přítelem si často večer voláme.

Jakou hudbu posloucháte v kabině řidiče?

Lena Evers: Nejraději metal. Příští rok bych chtěla zase na Wacken!



Fotografie: Kristian Barthen

10 komentářů