Profesionálním řidičem již 38 let
Ladislav Bernard z DS Holding
Autobusy, kamiony nebo sanitky… Tak přesně tohle si osmapadesátiletý Ladislav Bernard přál řídit už od svých klukovských let. To první a druhé mu nakonec vyšlo, to třetí zatím ne. Dnes už je profesionálním řidičem rovných 38 let a svojí profesi bere nejen jako zdroj obživy, ale především jako velkého koníčka.
„Ve dvaceti letech jsem si udělal takzvanou předvojenskou autoškolu, takže na vojnu jsem už nastupoval s požadavkem, že bych chtěl v rámci služby působit jako řidič. Samozřejmě nešlo o žádné tanky nebo těžkou techniku, ale o nákladní automobily. Díky tomu jsem získal první zkušenosti s tím, jak se ovládá velké vozidlo. To se mi pak velmi hodilo během celých osmatřiceti let mojí pozdější profesní kariéry,“ vypráví Ladislav.
Po vojně nastoupil do jednotného zemědělského družstva, kde také jezdil skoro se vším, co mělo čtyři kola, například i s autojeřábem. Později přešel k ČSAD, kde vyměnil velká auta za ještě větší – za autobus, jímž vozil turisty nejen po České republice, ale i do zahraničí. „Vzpomínám si třeba na své časté cesty do italského Bibione, kde se mi moc líbilo.“ Pro svého aktuálního zaměstnavatele, společnost DS Holding, už Ladislav Bernard jezdí více jak dvacet let a od roku 2 000 je stálým zaměstnancem firmy.
„Naše společnost se specializuje na převoz sypkých materiálů. Často například jezdím s pískem, štěrkem a drtí do betonárek. Kromě toho mám často „na korbě“ také obilí, uhlí nebo dřevěné pelety. Většina mých cest je vnitrostátní. Moc rád jezdím hlavně po jižních Čechách, kde to mám opravdu rád. Když už se vypravím do zahraničí, jsem vždy raději, pokud má moje cesta vést do Německa. Tam je totiž na silnicích klid a řidiči jsou k sobě navzájem, i k nám kamioňákům, velmi ohleduplní.“
„Mám prostornou a komfortní kabinu a za velké plus považuju automatickou převodovku, díky které se vůz pohodlně ovládá. Na Actrosu se mi líbí také to, že je spolehlivý a dokáže jezdit dlouho bez poruch. Za život už jsem jezdil s řadou konkurenčních vozů, ale ty od trojcípé hvězdy mám obzvláště rád.“
A co dokáže sympatického řidiče za volantem pobavit? „Tohle povolání není z těch, kde se smějete od rána do večera, to určitě ne. Ale najdou se i humorné momenty. Nedávno mě třeba zastavila policejní kontrola a při prohlížení dokladů je zaujalo moje příjmení. Policista se mě dokonce zeptal, jestli mám něco společného s tím pivem,“ vypráví s úsměvem Ladislav Bernard. „Samozřejmě jsem mu odpověděl, že kdybych měl, tak přece nebudu jezdit s kamionem, to dá rozum,“ pokračuje dále.
Svou profesi má moc rád, kdyby ne, těžko by jí dokázal být věrný už bezmála čtyři desetiletí. To ale neznamená, že by kvůli ní zapomínal na svého dalšího velkého koníčka, kterým je jeho rodina. „Mám manželku a dvě dcery, jsou to taková moje zlatíčka. Vždycky se těším, až budu mít volno a budu s nimi moct trávit svůj volný čas,“ uzavírá Ladislav.
Fotografie: Lenka Foltýnová
Komentář
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Dosud žádné komentáře