Těžký náklad: Pedro Gonçalves přepravuje lopatky větrných turbín

– Pedro Gonçalves, řidič ve skupině Saavedra

Daimiel v 7:00 hodin ráno. Pedro Gonçalves pojíždí Actrosem 3363 v areálu závodu nadnárodního výrobce větrných elektráren. Actros táhne výsuvnou plošinu dlouhou 50 metrů. „Každá trasa znamená nové dobrodružství,“ říká Pedro a pořádně se usmívá. Zdraví pracovníky. Právě připravují to, co bude dalších 24 hodin Pedrovým nákladem: 62 metrů dlouhou lopatku větrné turbíny.

Velká a přesto citlivá.

Bílá lopatka větrné turbíny s aerodynamickým designem představuje výjimečné zboží. Pedrovi je to jasné: Nesmí se jí vůbec nic stát. Sebemenší poškození nebo škrábanec by mohly ovlivnit tzv. úhel natočení, který se liší podle rychlosti větru a rychlosti otáčení.

Ani ohromující délka 62 metrů Pedra nezastraší – vždyť už přepravoval lopatky rotorů o délce 75 metrů. Již 11 let pracuje pro skupinu Saavedra. Každou svou trasu zná do nejmenšího detailu: mosty, tunely, kruhové objezdy. Přitom se může vždy spolehnout na pomoc Pedra Bernarda, který řídí doprovodné vozidlo a na jednotlivých trasách jej doprovází. „Jezdíme synchronně a protokoly známe doslova nazpaměť,“ říká Pedro Bernardo.

Cesta dlouhá více než 300 kilometrů.

Jakmile je obrovská lopatka rotoru naložena, Pedro vyráží na cestu. Mezitím je už 8:00 hodin. Cíl? Přístav Motril (Granada) vzdálený 325 kilometrů. Maximální rychlost? 60 km/hod. Kromě doprovodného vozidla bude od začátku do konce trasy doprovázet jízdní soupravu až sedm střídajících se týmů dopravní policie Guardia Civil.

Po 260 kilometrech, na A-7 krátce před městem Motril, jede Pedro se sluncem v zádech. Dálnice se mírně svažuje směrem k moři. Na pravé straně mlčky generuje větrný park obnovitelnou energii. „Sjíždět tuto silnici při západu slunce má v sobě něco výjimečného,“ říká.

Poslední kilometry jsou nejnapínavější.

Na kilometrovníku 336 dálnice A-7 najede konvoj na přivaděč k přístavu. S přesností se musí překonat dva kruhové objezdy. Když nákladní vozidlo vjíždí do města Motril, nahradí obě policejní vozidla „Guardia Civil“ motocykly. Poslední křižovatka před přístavem je obtížná. Pedro Bernardo vystupuje z doprovodného vozidla, aby svého jmenovce při manévrování přesněji naváděl. „Zatoč do polohy za pět minut dvanáct,“ říká do vysílačky. „Rozumím,“ potvrzuje Pedro Gonçalves z kabiny. Za méně než pět minut zvládl tým poslední překážku před přístavem v Motrilu. S posledními paprsky slunce zaparkuje konvoj v přístavišti. Zde vozidla a náklad přenocují, zatímco si oba Pedrové zaslouženě odpočinou.

Pedro a Pedro: Sehraný tým.

Druhý den ráno v 8:00 hodin jsou oba opět v přístavu připraveni pracovat: Obloha a moře se skví v nejkrásnější modré barvě a vane jemný slaný mořský vánek. „V přístavu se všichni znají, pracovní atmosféra je velmi dobrá. Vždy máme čas pokecat, zavtipkovat o cestě a uvolnit se,“ říká Pedro.

Je na čase vyložit lopatku rotoru v určené skladové části přístavu. Opět navádí Bernardo svého kolegu Gonçalvese: „Postup známe, přesto jsme vždy soustředění a opatrní,“ vysvětlují. Obrovské jeřáby převezmou naložení lopatek na lodě, které je dovezou na místo určení: Brazílie, Argentina, USA nebo Mexiko, země, ve kterých neustále roste poptávka po větrných elektrárnách. „Vývoj a rozvoj obnovitelných energií nelze zastavit,“ zdůrazňuje Pedro. „Nikdo nepochybuje o tom, že ochrana životního prostředí není volbou, nýbrž povinností.“

Fotografie: Begoña Tremps