141 tun: Thomas Wunderle přepravuje kompletní domovní fasádu

Reportáž

Fasáda přijíždí domů.

Když se stěhují fasády a celé domy, jsou zapotřebí experti jako firma JaKo, péče o architektonické památky, a firma Max Wild. A těžké nákladní automobily jako Actros 4163. Za volantem: Thomas Wunderle.


Díl visí jako divadelní kulisa na dvou autojeřábech – je dlouhý 21 metrů, asi pět metrů vysoký a téměř metr široký. A to, co je zde i přes tu velikost takřka neviditelné, je kousek hamburské městské zástavby: Fasáda domu z konce 19. století. Firma JaKo, péče o architektonické památky, celou fasádu již před rokem rozdělila na jednotlivá patra a oddělila ji od zbytku domu. Celkem sedm takových částí pak bylo uskladněno v průmyslové zóně. Nyní je čas na přepravu zpět. Při přepravě a demoličních pracích využívá společnost JaKo know-how firmy Max Wild. Nepostradatelný je při tom Thomas Wunderle a jeho Actros s nosností až 250 tun.



Čekání na uvolnění silnice.

Silnými údery kladiva zaráží Thomas pojistný kolík do ocelové konstrukce, která udržuje díl fasády v jeho poloze. Přibližně 20 zaměstnanců firem JaKo a Max Wild pracuje na plné obrátky, aby mohli po uvolnění silnice včas odjet. Předtím musí znalec zkontrolovat šířku, délku a výšku soupravy. Kromě toho také počet náprav a příslušnou hmotnost. 141 tun, šířka 4,80 metru, výška 4,40 metru, délka 32 metrů.



141 tun se dává do pohybu.

22 hodin. Vysílačkou přichází pokyn k odjezdu. Thomas se podívá do pravého zrcátka a uvolní brzdový pedál. 19 náprav se pomalu dává do pohybu, branou skladovací plochy se na ulici musí couvat. Díky řízeným zadním nápravám je podvalník neuvěřitelně snadno ovladatelný. Cíl v hamburském centru je vzdálený sedm kilometrů. Thomas trasu zná. „Pro nás je důležité předem všechno prozkoumat a připravit se na cokoli mimořádného.“ Na předních místech seznamu jsou mosty: Pokud se pojede po nich, musí takto těžký náklad unést. Pokud se podjíždějí, musí mít dostatečnou výšku. Několika obratnými manévry se dnes Thomas vyhýbá hned třem takovým překážkám.

Ovšem Kennedyho mostu přes řeku Alster se přesto nevyhne. Na křižovatce za ním začíná nejobtížnější část: Cíl je na konci slepé ulice. Souprava proto může na staveniště pouze přicouvat. Policisté krátkodobě uzavírají křižovatku. Thomasův kolega běží před zádí transportu a uděluje mu pokyny. Řidiče ani tento úsek trasy nevyvede z míry: „Tady je to ještě poměrně snadné, žádné stoupání, žádná zatáčka,“ říká jen. O pět minut později již tento díl fasády dorazí do cíle.



Vykládka proběhne další den.

Příští odpoledne. Thomasův úkol ještě není u konce. Noc strávil v Actrosu. Již tři roky jezdí jako řidič s vozem 4163 a je nadšený: „Především spojka s turboretardérem je prostě skvělá. Dříve jsem musel veškeré manévrování zvládat s normální spojkou. To máš pořád pocit, že se souprava hned zastaví.“ Po 20 letech zkušeností v oblasti těžké nákladní dopravy a po osmi letech u firmy Max Wild ví, o čem mluví. Vzpomíná si na první jízdu s Actrosem. „Musel jsem hned vjíždět na extrémně úzké staveniště. Na všech stranách bylo jen několik centimetrů místa. Takže se muselo neustále popojíždět dopředu a zpátky a spojka s turboretardérem při tom odvedla skutečně dobrou práci. To mě přesvědčilo o výhodách toho systému.“

I dnes Thomas spojku s turboretardérem využívá. Uvolňuje pedál brzdy a nechává soupravu docouvat poslední metry. Od teď už nemusí řídit, ale jen sledovat soupravu.



Zpátky na místě.

Tým firmy JaKo, péče o architektonické památky, upevňuje obrovskými závěsy lana k dílu fasády. Thomas se opět ohání kladivem – pojistné kolíky se musí opět vyrazit. Už minulo odpoledne a je tu večer. Ve světle reflektorů jeřábu se díl fasády zvedá do výšky. Na přední stranu novostavby se umístí část více než 100 let staré fasády a přilepí se. A zatímco kus fasády pomalu putuje na své určené místo, je Thomas v myšlenkách již u dalšího podlaží, jehož fasádu musí teď přivézt.


Translokace.

Jako translokace se označuje přemístění části budovy nebo celé budovy.

Často se při tom jedná o domy, které jsou obzvlášť staré nebo obzvlášť hodné zachování. Jednotlivé prvky se zajistí, zabalí a separují na vhodných místech.

V tomto případě byla kompletní fasáda po jednotlivých patrech rozložena na přenosné prvky, zbytek budovy byl zbourán a nahrazen novostavbou.

Po opětném složení nejsou separační body patrné.


Rozjezd.

Suchá spojka je při rozjezdu otevřená. Přenos hnací síly na vstupní hřídel převodovky probíhá přes kolo čerpadla a turbínové kolo olejem plněné kapalinové spojky. Proces rozjezdu tak probíhá bez opotřebení. Množství oleje lze plynule regulovat a točivý moment je proto variabilní.


Jízda.

Po rozjezdu vozidla se zavře třecí spojka a dochází k přenosu točivého momentu. Kapalinová spojka se vyprázdní. Vzniká čistě mechanický systém pohonu s velmi vysokou účinností. V režimu pojíždění probíhá plnění oleje mezi lopatková kola a vytváření dopředného tahu i bez sešlápnutí pedálu akcelerace. Nyní je možné kontrolovaně směrovat nákladní vozidlo pomocí brzdového pedálu.


Brzdy.

Jako primární retardér systém využívá převody převodovky, což znamená, že vysoké brzdné momenty jsou k dispozici i při nízké rychlosti jízdy. Při zapnutí retardéru je turbínové kolo s brzdou turbínového kolo pevně přitlačeno ke skříni. Olej proudí mezi obě lopatková kola a vytváří brzdný moment na kole čerpadla. Brzdný moment působí na vozidlo přes uzavřenou třecí spojku a převodovku.


Fotografie: Christoph Börries

15 komentářů