Mráz si žádá daň – trpké nezdary a pomocné ruce pro švýcarské dobrodruhy – část 8

Venku zuří sněhová bouře, která způsobuje obrovský hluk v kabině. Mike se musí za volantem silně soustředit, protože toho moc nevidí. Ale přesto jedeme vpřed!Po amurské dálnici na Sibiři, nebo přesněji:v ruském regionu Zabajkalsko, směrem na východ, všude kolem nás nekonečné lesy. Tomu se říká odměnit se za ztracený čas. Protože zastávka v dílně v mongolském hlavním městě Ulánbátáru, z níž jsme posílali poslední zprávu, nezůstala jediná. 

Smolné období začalo, když jsme se chtěli vydat od zamrzlé řeky Tuul poblíž Ulánbátáru do Ruska. Udělali jsme si tam třídenní přestávku a mimo jiné jsme za nádherného slunečného počasí navštívili gigantickou jezdeckou sochu Džingischána nedaleko. Axor ovšem nenaskočil, a rychle bylo jasné proč:vybily se baterie. Až později jsme zjistili, že od nástupu mrazu odebírá v noci jeden spotřebič energii a od té doby pro jistotu používáme killswitch, který zabudovala firma Leab AG. V případě nouze startuje tahač i za pomoci baterií z obytného boxu, ale i ty byly po dnech stání téměř prázdné.

Vánoční a novoroční pozdravy všem z RoadStars od Andrei a Mikea.

Pěšky při hledání pomoci.

Takže jsme se pěšky vydali hledat pomoc, při mínus 20 stupních. Náklaďák jako pomocník při startování vypadl: aby se dostal k našemu vozidlu, musel by překročit řeku a probořil by se. Proto se nám ulevilo, když jsme se dostali k jurtě, před kterou stál Transporter a osobní auto: lehká vozidla a dostatečná síla baterií, takový byl náš kalkul.

Muži v jurtě nám nejprve nabídli kořeněný čaj. Pak bylo třeba zatlačit Transporter, což nebylo tak lehké, vzhledem k mrtvému jakovi na ložné ploše. Když jsme dorazili k Axoru, připojili jsme vozidla na jeho baterie a uvařili jsme našim pomocníkům čaj. Ale ani po půl hodině nabíjení nebylo možné naše vozidlo nastartovat.

Benzínové dmychadlo pod olejovou vanou.

Nakonec jsme nějak dostali k telefonu anglicky mluvícího majitele opravny, který nám – byla neděle večer – chtěl někoho poslat. A skutečně: po dvou hodinách telefon, naši pomocníci mají být nablízku. Takže honem k hlavní silnici, abychom jim ukázali cestu!Zase pochod, nyní ve tmě a při ještě ledovější teplotě. 

Muži dali pod naši olejovou vanu benzínové dmychadlo a plynový hořák. Baterie Axoru byly připojeny k osobnímu autu a jedné přídavné baterii. Opět jsme půl hodiny čekali, než teploměr chladicí kapaliny ukázal jeden stupeň. Již při prvním pokusu náklaďák naskočil. Následující noc byla první, kdy jsme nechali běžet motor. Chtěli jsme mít jistotu, že se baterie úplně nabijí. 

Mrak páry před oknem.

Cesta do Ruska je volná! To jsme si mysleli. Když Mike ráno před překročením hranice zapnul nezávislé topení, aby předehřál motor, protože jsme jej vzhledem k „pouhým“ mínus 20 stupňům vypnuli, objevil se před oknem mrak páry. Mike nezávislé topení vypnul a pokusil se nastartovat motor. Když konečně naskočil, zjistili jsme,že vytéká chladicí kapalina!

Bleskově jsem postavil pod únik tři pánve za sebou. Mike sklopil kabinu a vyrobil provizorní bypass. Opatrně jsem nalil chladicí kapalinu zpět do systému. Naštěstí se motor nechal nastartovat a již nic nevyteklo. Dostatek vzrušení před první kávou ...

Na 600 kilometrů dlouhé cestě do metropole Čita si chlad vyžádal svůj díl ještě několikrát. Jednou se zasekla pračka kvůli zamrzlému odpadnímu vedení. Řešení: malé vzduchové topení, které jsme dali na noc do ložného prostoru, aby vedení roztálo. Zamrzaly také nádrže na AdBlue a nádrže pro stěrače. Ty se Mikovi podařilo rozmrazit fénem a pak je naplnil kapalinou do ostřikovačů, určenou pro teploty až do mínus 45 stupňů.

Sněhové mraky a procházky.

Nyní zbývá 2 600 kilometrů do Ojmjakonu, extrémního místa a nejvýchodnějšího bodu naší cesty. 1 000 kilometrů předtím, v Jakutsku, jsme nechali naše vozidlo zkontrolovat v dílně výrobce Kamaz, v něž drží firma Daimler podíly. Silnice jsou dobré a většinou suché, protože tady se místo posypu pluhuje. Naše zimní pneumatiky Goodyear mají i na sněhem pokryté vozovce správnou adhezi.

Jen když proti nám jedou velké nákladní automobily, táhnou za sebou sněhové mraky, takže Mike musí jet chvíli poslepu. Ale přes veškeré překážky:užíváme si jízdu v zimě. Těsně před Ulan-Ude jsme navštívili super zajímavý Ivolginský dacan, velký buddhistický klášter s univerzitou. Opět si děláme čas na krátké procházky pro prašanu při mínus 20 stupních. Na dnešní noc je hlášeno mínus 37 stupňů. Pro jistotu necháme motor běžet.

Díl 9 seriálu RoadStars vyjde 28. ledna. Zůstaňte na příjmu!

Fotografie: 4-Xtremes