Detlef Jurack řídí Actros z limitované edice k 20. výročí

Ještě jednou zatáhnout za páku napínacího popruhu – nyní je řádně upevněna i poslední paleta. Detlef Jurack slézá z návěsu. Připevněné převodové hřídele se na světle lesknou. V žádném případě se nesmí během přepravy poškodit. Detlef si z čela otře pár kapek potu. Na cestě ke kabině řidiče si stáhne rukavice. Otevře dveře – nad nástupními schůdky svítí nápis. „Není to nádhera?“, ptá se a ukazuje na emblém výročí. Jeho Actros je zcela výjimečný.

20 let po prvním představení Actrosu přišel Mercedes-Benz se speciálním modelem, kterého je celkem pouhých 200 kusů. Jeden si zajistila Detlefova firma Dirostahl z Remscheidu. „Nejlepší nákladní vozidlo, ve kterém jsem kdy seděl!“, řídká Detlef. Nenechal si ujít jeho vyzvednutí z továrny. Do Wörthu se 59letý Detlef vydal se svým bratrem a jeho synem. „Oba dva se mi smáli, když jsem ho viděl poprvé. Nákladní vůz stál za stěnou. Běhal jsem před ní jako malý kluk sem a tam“, vypráví Detlef během kontroly papírů a znovu se neubrání úsměvu. Nadšení ho neopustilo.

Voní po ohni a kovu.

Již po generace vyrábí firma Dirostahl kvalitní výkovky. Stal se z ní přední rodinný podnik v oblasti volného kování a kruhového válcování. Téměř 500 zaměstnanců vyrábí s využitím nejmodernějších technologií až 15 metrů dlouhé výkovky a bezešvé válcované kruhy u průměru až 3,5 m. Největší hřídele a pruty mohou vážit až 35 tun. V kovárně Vás do nosu praští vůně ohně a kovu. Na konci haly leží metrové surové díly. Ocel již nežhne, ale i z několikametrové vzdálenosti je cítit, že jsou ještě dost horké na to, aby se o ně člověk vážně popálil: při kování je ocel zahřívána na teplotu až 1200 °C. 

Na věc se jde v polovině haly. Zde se právě pracuje na 12tunovém bloku ze žlutooranžově žhnoucí oceli. Z něho se v hydraulickém kovacím lisu vyrobí čtyři přírubové hřídele. Z ohromného bloku odlétávají žhavé kusy. Muži využívají každé příležitosti, aby se od panujícího vedra vzdálili alespoň na pár metrů.