Tvrdá práce v oblacích: Florian Kirschbaum zachraňuje lesy z helikoptéry

Pilot opatrně spouští sypací zařízení na zem, a přitom stále ještě zůstává ve vzduchu. Nakladač naplní velkou lopatou zásobník, – a vrtulník během chvilky už zase odlétá. Je to otázka vteřin. Marc raději ještě chvíli čeká, než se rozvířený prach zase usadí. Potom uvolní brzdu a blíží se s vozidlem přímo k nakládací stanici. „To byl Flo,“ říká a ukazuje směrem, kterým vrtulník zmizel. Vzduch venku chutná po vápnu. A v ústech má člověk sucho.

Tým Hetralog, pro který Marc Redlich a Florian Kirschbaum pracují, se ve východních Krušných horách stará o vápnění 1 800 hektarů lesa. Za tímto účelem rozprašují 5 400 tun vápna na špičky stromů, ze kterých bílý prach potom pomalu padá na lesní půdu. Florian krouží se svým vrtulníkem týdny nad lesy. Průměrně shodí do lesa okolo 300 tun denně.

Pilot s vrtulníkem právě přistál, je nejvyšší čas natankovat. „Přidáváním vápníku bojujeme proti přílišnému překyselení půdy,“ vysvětluje, zatímco otevírá sponu své žluté helmy. Desetiletí průmyslové výroby zanechala v regionu stopy. Oxid síry v atmosféře, a tím také kyselý déšť se projevují velice nepříznivě na lesních porostech. „Vápník má přispět k úpravě hodnoty půdního pH, čímž se zlepší stav kořenů stromů a rostlin. Pomáháme tak ke stabilizaci ekosystému lesa,“ vysvětluje 38letý Florian.

Marc a jeho kolega Rigo Knobelsdorf pendlují Arocsem a Actrosem neustále mezi lesem a kamenolomem, vzdáleným dvě hodiny jízdy. Na jeden zátah doveze Marc 26 tun vápna. „Najezdíme spousty kilometrů po dálnici. Ale jezdíme taky každý den do lesa. Pokud jsou nakládací stanice umístěny v těžkém terénu, potřebujeme silné motory, které musí pracovat na plné obrátky. V takové situaci se nám vždycky hodí doplňkový hydraulický pohon Hydraulic Auxiliary Drive,“ říká rodák z Dortmundu.

Flo vytáhne tankovací pistoli z hrdla nádrže vrtulníku a vrátí ji nazpět do cisternového vozidla. K této provizorní čerpací stanici, kterou Hetralog zřídil na okraji lesa, se musí vracet každých 50 minut. Maximální vzletová hmotnost vrtulníku činí 2 800 kilogramů. Jen sypací zařízení s vápnem váží 1 200 kilogramů, k tomu je nutné připočítat 200 kilogramů kerosinu, 90 kilogramů připadne na pilota a drobný materiál. Prázdná hmotnost vrtulníku je 1 250 kilogramů.

Je to opravdu na hraně! Tady se počítá každý kilogram. V kabině pilota smí zůstat jen to nejnutnější. Sedadlo pro druhého pilota nebo jinou osobu? Ani nápad! „Motor pracuje neustále na hranici svých možností, jinak by se tento projekt finančně vůbec nevyplatil,“ vysvětluje pilot a zamyká cisternové vozidlo, které stojí vedle vrtulníku.

Flo se chce opět rozletět. Ale napřed se musí přesvědčit, že je zvenku všechno v pořádku. Jedná se o běžnou kontrolu, kterou pilot provádí vždy před odletem vrtulníku. „Na to si prostě musím udělat čas,“ říká a prohlíží soustředěně vrtulník ze všech stran, zda někde nejsou podezřelé stopy po oleji. Kontroluje také ložiska a jejich toleranci. Potom prohlíží ukazatele na přístrojové desce: Je tlak a teplota oleje v pořádku? Svítí kontrolky? Všechno v pořádku? Tak se jde na věc. Okolní stromy se ohýbají pod náporem vzduchu rozvířeného rotorem vrtulníku.

Dobrá organizace je základ všeho – jak v práci, tak i doma
.

A už je zase na zpáteční cestě k nakládací stanici. Jedna směna trvá maximálně deset hodin, z toho je Flo 8,5 hodin ve vzduchu.

„Při silných poryvech větru nebo extrémně špatném počasí nelétáme. Ani když se musí při startu provést nějaké opravy. Na tom se prostě nedá nic změnit,“ říká Wilhelms. „Už i proto sleduje náš tým bedlivě všechny faktory, které můžeme ovlivnit.“ Hladký průběh spolupráce a přesně dojednaný postup jsou důležité nejen z bezpečnostních důvodů, ale také pro úspěšné splnění úkolu.

Bernd Hell, který jezdí během vápnění nakládačem, má vysílačkou neustále spojení s Flo a Klausem-Peterem Wilhelmsem. Pilot musí přesně vědět, která nakládací stanice má ještě vápno, a informuje naopak ostatní, kde ho bude ještě potřebovat. Na dlouhé zajížďky nebo prostoje není jednoduše čas.

Během týdne pracuje tým firmy Hetralog daleko od domova. „Moje rodina je na to zvyklá,“ říká Marc. Zítra se vrací zase do Porúří ke své ženě a dvěma dětem, dceři a synovi. Také Flo vidí v současné době svou ženu a oba kluky, kteří žijí v Düsseldorfu, jenom o víkendech. „My to ale máme dobře zorganizované. Jinak by to bylo pro nás hodně těžké,“ přiznává. Marc dodává: „A tady se nenudíme, a to ani po večerech. To pak máme čas se domluvit na další den a popovídat si o všem možném.“ Vápnění je prostě týmová práce. A tým okolo Flo a Marca zůstane v lesích až do zimy. Do té doby musí být vše hotovo, aby mohlo vápno začít účinkovat ještě před začátkem dalšího vegetativního období.