Libor Jadrný jezdí pro firmu Pospiech SD

Libor Jadrný z Pospiech SD

Tuhle práci musíte milovat. Jinak to nemá cenu.

Jednapadesátiletý Libor Jadrný je jedním z těch řidičů, kteří by si svůj život bez velkého volantu, velkého vozu a velkého nákladu za sebou snad ani nedovedli představit, aby také ne. Vždyť řídí už od nějakých dvaceti let, kdy se vrátil z vojny.

Společnost Pospiech, pro kterou Libor jezdí patří k odborníkům na těžký náklad.

„Celý život mě auta i řízení přitahovaly, a když jsem skončil vojnu, věděl jsem, že bych se chtěl stát profesionálním řidičem. Na rozdíl od některých jiných kolegů, kteří se k řízení kamionů museli postupně propracovat přes menší vozy, já jsem na kamionech začínal od samého začátku.“

Silný tým: Libor Jadrný (vpravo) s majitelem společnosti (uprostřed) a s kolegou Tomášem Škutou.
Silný tým: Libor Jadrný (vpravo) s majitelem společnosti (uprostřed) a s kolegou Tomášem Škutou.

Na Liborovi je na první pohled vidět, že se v kabině svého Actrosu cítí doslova jako doma. „Víte, tuhle práci nemůžete dělat jen pro peníze. Samozřejmě, že výdělek je v dnešní době důležitý. Ale nemůže to být jediná motivace, proč se stát profesionálním řidičem. Musíte k tomu mít vztah a musíte svou práci milovat, abyste ji mohli dělat dobře,“ pokračuje dále.

V tom má sympatický řidič určitě pravdu. Protože s profesí řidiče kamionu je spojena velká odpovědnost, kterou každý řidič nese, když má na návěsu čtyřicetitunový náklad. „Trochu mi vadí ta neohleduplnost na našich silnicích, s níž se bohužel často setkávám. Lidé si nedostatečně uvědomují, jak moc je nákladní doprava důležitá a že prakticky každá věc, kterou používají, nosí nebo třeba jedí ráno k snídani, musela nejméně jednou projít nákladním prostorem kamionu.“

A jaký náklad Libor Jadrný převáží nejčastěji? „To je různé. V zásadě snad není nic, co bych ještě nevezl. Vozím cihly, kachlíčky, ale třeba i různé granuláty nebo i rybářské vybavení. Nedávno jsem dokonce vezl pruty. Pospiech SD s.r.o. je mezinárodní kamionová doprava, takže moje cesty velmi často vedou za hranice. Cílovou destinací jsou zpravidla země Beneluxu, Nizozemí a Francie.“

Posledně uvedenou zemi má jednapadesátiletý kamioňák obzvláště rád. „Francie mi učarovala. Obecně Francouze nemáme příliš v lásce, ale jejich země je nádherná. Plná historických památek, které uchvátí a s nesmírně malebným venkovem, který pohladí po duši. Jsem pokaždé rád, když se dozvím, že moje další cesta povede právě sem,“ uzavírá Libor Jadrný.

Máte nějaké téma o přepravě, které byste chtěli sdílet, nebo kamion, který byste chtěli předvést? Spojte se s námi prostřednictvím níže uvedené části s komentáři a můžete být v jednom z příštích článků na RoadStar!

Fotografie: Lenka Foltýnová

Komentář

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

2 komentářů

  • 9. února 2019 0:00
RoadStars Driver
Bylo to pro mě velké nadšení usednout do aut , které si člověk jen tak nekoupí. Ale stalo se co se stalo z firmy jsem odešel. Byl jsem chvíli bez práce. Ale asi se nade mnou někdo slitoval. Zavolal mi majitel té firmy kde jsem začínal jezdit. Tak jsem to vzal. Jak se říká dobří holubi se vracejí. U této firmy jsem do dnes i když jezdím opět Liberec , Praha a Německo. Jsem tu velice spokojen i když na těch našich silnicích už to taková zábava není , ale i tak nadále tu práci budu dělat se srdcem řidiče. Možná si to ostatní lidé neuvědomují ale stále nás budou potřebovat. 


Měj se krásně a přeji mnoho šťastných kilometrů.


Lukyn
Text na překlad
  • 8. února 2019 23:47
RoadStars Driver
Ahoj Libore, přečetl jsem si tvůj komentář co se týče profesionálního řidiče. Ale jak jsi podotknul každý mladý řidič který by chtěl dělat takovou práci musí to mít v sobě . Vím o čem mluvím. Když mi bylo šest let tak už jsem jezdil s taťkou v Tatře  613 když jezdil po Praze s majitelem firmy i mezi tím jezdil avii A31 projezdil jsem sním snad celou Českou republiku od Aše po Ostravu. Mezi tím jsem chodil do školy i na střední . Ale když byla možnost tak jsem jel sním. Pamatuji si že jezdil u firmy která převáží auta , vím že to pro něj to byli dlouhé cesty. Moc jsem si přál jed sním , tak mě vzal se sebou . Po dlouhé cestě v zahraničí po cestě na Ro-lu nám na dálnici bouchnul měch na zadní nápravě u tahače. Ale co teď stím ?? Bohužel jsme byli na cestě směr ČR tak jsme se museli dostat na ten vlak. Měch jsme odřezali a vypodložily vším co jsme našli kolem cesty a musím říci že jsme se vrátili domů.  Od té doby mi řízení přirostlo k srdci.Když mi bylo osmnáct tak jsem si udělal řidičský průkaz sk. B a následovně sk. C . I když jsem dělal u jedné Liberecké firmy co se tyče výroba hasičských zařízení. Ale i přesto jsem se nepřestal udivovat když na danou firmu přijel kamion např. cisterna s CO2 moc se mi to líbilo. Naskytla se mi příležitost jít jezdit po ČR tak jsem souhlasil. Začal jsem jezdit u Liberecké firmy s Kia Pregio a mezitím i Mercedes Atego a Axor cca během půl roku za mnou přišel majitel firmy že budou pořizovat tahač a návěs. Ale já neměl papíry na návěs tak že mi ho firma zaplatí. Tak jsem se učil na návěs . U firmy jsem cca 1,5 roku. Jako mladý kluk jsem chtěl zkusit jezdit dál než z Liberce do Prahy. Přišla nabídka jezdit po Evropě. tak jsem jsem to s velkým nadšením vzal. Ale po určitém čase se to ukázalo že to nebila úplně dobrá volba. S firmy jsem odešel a přestoupil na jinou a tam to bylo jak by smetl. Neříkám že jsem se nepodíval do na místa kam se už nikdy nepodívám. Přes rodiče jsem se dostal na firmu která přepravuje os. automobily po Evropě.
Text na překlad