Nezáleží na tom, kam João Gonçalves jede – šachovnici má vždy s sebou

Dva krále, dvě dámy, čtyři střelce, čtyři koně, čtyři věže, 16 pěšců a jednu šachovnici – to je vše, co João Gonçalves potřebuje pro odreagování se od práce. Toto – a samozřejmě protihráče. Joãonovo nadšení pro šachy je tak velké, že někdy hraje dokonce sám proti sobě. „Snažím se nepodvádět a pro obě strany vymyslet dobrý tah“, říká a směje se.

João žije v malém městě Viana do Castelo na severu Portugalska. Sousedi o jeho zálibě vědí. Někdy zorganizují šachové turnaje, se kterými Joãona po návratu z dlouhých cest překvapí. Hrát šachy naučil i obě své děti, kterým je 13 a 11 let. „Tato hra se hodí pro každou věkovou skupinu. Člověk musí jen znát pravidla a umět strategicky myslet“, říká João.

– João Gonçalves, řidič vozu Actros z Portugalska

Šťastná barva – bílá.

Když si na svých cestách udělá přestávku, hledá na odpočívadlech kolegy, kteří by se s ním chtěli utkat v šachové partii. „Šachy můžete hrát, i když nemluvíte stejným jazykem“, říká.

Ačkoliv logika a chladný rozum jsou u šachů tak důležité, je João tak trochu pověrčivý: „Mám pocit, že mi bílé figurky přinášejí štěstí.“ Před každou hrou má João v hlavě určitou strategii: „Soustředím se na střed šachovnice, abych posílil obranu krále.“

Často se ho ptají, zda také hraje šachy proti počítači. João dává rozhodně přednost skutečným figurkám a lidskému soupeři. „Asi jsem trochu konzervativní, ale není nic hezčího, než vzít krále spoluhráče ze šachovnice a současně vyslovit to magické slovo: šachmat!“

Fotografie: Begoña Tremps