Marcel Tietz miluje změnu

Touha po cestování byla Marcelovi dána už do vínku: „Můj otec byl námořník,“ informuje 41letý Marcel. Jeho vlastní cesta ho nejprve vedla k jinému cíli, vyučil se elektroinstalatérem. Protože poté nenašel místo, přišla nabídka jezdit u firmy Krügel Umzugslogistik založené v roce 1897 a byla to opravdu šťastná trefa. Tím spíše, když člověk rád mění prostředí, vypráví a přitom se usmívá.

Sportovní tandem.

Další plusový bod pro jeho práci: Většinou je na cestě s kolegou, se kterým si velmi dobře rozumí. „Mezi námi probíhá vždy příjemná diskuze,“ říká Marcel. Jednou až dvakrát týdně zvládají společně stěhování na velké vzdálenosti do Švýcarska nebo Francie. „Protože pak v kabině také spíme, je samozřejmě super, že jsme naladěni na stejnou vlnovou délku.“

Je pro nás oba důležité, aby byla kabina čistá a uklizená – „knihy jsou vždy na stejném místě“ – a když je čas, společně auto umyjeme. Oba kromě toho dbáme na zdravou stravu. U Marcela to znamená, že si v neděli večer doma připraví frikadely a jeho přítelkyně mu namaže chleby s sebou. K tomu dostane vždy hodně zeleniny v krabičkách. „Občas si s sebou na cestu vezmu běžecké boty. Kromě toho hraji fotbal a pravidelně posiluji.“

Stále jinak.

Marcela hodně baví jednat se zákazníky. „Vždy člověka překvapí. Jedni jsou z radostného očekávání nervózní, druzí jednoduše jen ve stresu.“ A jen tak mimochodem vidí Marcel a jeho kolega mnoho míst, kam se turisté sotva dostanou. „Je báječné vidět novou krajinu,“ myslí si. „Zámky ve Francii jsou opravdu super.“

Dobře se mu zapsal do paměti například den volna před státním svátkem ve Švýcarsku: „K vidění byl pěkný ohňostroj a ještě se otevřely brány sídla vlády v Bernu. Zažili jsme den jako stvořený pro turisty.“

V nasazení i ve své domovině.

Doma na něj čeká družka, osmiletá dcera a šestiletý syn. „Ten je z mé práce přirozeně nadšený,“ říká hrdý otec s radostí. Především tehdy, když smí tátu občas doprovodit.

Marcela si ve vesnici nedaleko Winsenu před branami Hamburku ovšem žádá nejen jeho rodina. Až 30krát za rok je jako člen dobrovolných hasičů v akci, k čemuž patří dvakrát měsíčně trénink. „Jsem strojník a v případě požáru obsluhuji čerpadlo a osvětlení.“ A hasičským autem jezdí samozřejmě taky.

Fotografie: Christoph Börries