3 generace profíků nadměrných přeprav

Jak dostat tahač na podvalník?

Aby bylo možné natáčet jízdní záběry v interiéru, bylo nutné naložit hlavního hrdinu reklamy - zářivě červený tahač Actros 4. generace - i s celým televizním štábem na vhodný podvalník. Jistě jste se ptali, jak je možné dostat tahač na podvalník? Podvalníky mají dva typy najíždění: buď pomocí ramp umístěných v zadní části, anebo rozpojením podvalníku v přední části zvané labutí krk. A právě druhý jmenovaný systém byl na pětinápravovém podvalníku Goldfhofer STZ-VH XLE, se kterým přijel Ondra Daněk z Autodopravy VLK.

Proces rozpojení má svá přesná pravidla a sled činností. Nejdříve je nutné zabrzdit zadní kola "hlubiny", tedy hlubinné ložné plochy, jak zní oficiální název, aby bylo možné vpředu rozpojit podvalník od části nad točnicí tahače. Právě tato část podvalníku se nazývá labutí krk a zajišťuje hydraulické zvednutí nebo snížení hlubiny, a navíc skýtá dostatek prostoru pro uložení dalšího potřebného vybavení. Labutí krk je přímo spřažený s točnicí tahače a je kromě toho vybaven speciální senzorickou deskou, která je zodpovědná za řízení a srovnání zadních natáčecích náprav podvalníku. 

Aby labutí krk nespadl, je potřeba jej pomocí hydraulických opěrných nohou podepřít na speciální desku, umístěnou na rámu tahače SLT. Teprve pak je možné hydraulicky vyklopit velké háky z úchytů hlubiny, která je v té době již položená na vozovce. Následně už jen stačí ručně přichystat dva nájezdy, z nichž každý váží odhadem 30kg, položit na ně protiskluzové gumové podložky a poté je možné s tahačem nacouvat na hlubinu.

Po opětovném spojení podvalníku s labutím krkem, zabezpečením tahače proti pohybu pomocí kurt a řetězů bylo možné začít s přípravou stavby osvětlovací techniky a zázemím pro filmovou produkci přímo na labutím krku. Když bylo vše hotové, zaznělo za natáčecí den již známé "Zvuk?" "Slyší!", "Kamera?!?" "Jede!", "Klapka! ... AKCE!!!"

Druhý pár očí.

Celou velkou soupravu řídil Ondra s tátou, děda jel za ním v doprovodném voze. Souhra řidiče a "pilota", tedy řidiče doprovodného vozidla, je alfou a omegou úspěchu. Protože ohlídat všechno z pozice řidiče, není možné.

„Při couvání, otáčení a v křižovatkách je kolega v doprovodném autě druhýma očima řidiče a zároveň má možnost pomocí dálkového ovládání natáčet zadní kola podvalníku.“

Při jízdě po dálnici nebo víceproudé silnici pak doprovod kryje řidiči záda a například včas zablokuje jízdní pruh pro snazší zařazení na konci stoupacího pruhu či snadnější manévrování. Ve zúženích pak hlídá, aby se nikdo nesnažil protlačit okolo nadměrného nákladu, který zpravidla překračuje běžnou šířku souprav 2,5 metru. 

Rodinná tradice.

Ondra vypráví rodinný příběh, který započal děda: „Děda začal jezdit kamionem samozřejmě jako první - v 18 letech. Jezdil v podstatě celý život až do jeho 69 let. V dospělosti se pak přidal táta, čímž se v dětství vryla velká auta pod kůži i mně. Jsou to 2 roky, kdy jsem se k dědovi s tátou přidal i já a na ‚nadměrkách‘ tvoříme skvěle sehraný tým. Při nadměrných přepravách řídím většinou já, táta dělá druhého řidiče a děda nám kryje záda v doprovodném voze,“ vypráví nám dále Ondra, zatímco táta s dědou pokračují v údržbě a drobných opravách podvalníku. I to totiž patři k jejich práci. "Není to jen o řízení, ale sami si děláme i drobné opravy a údržbu techniky. Díky tomu o našich autech i přívěsech víme všechno a na cestách nás máloco překvapí," dodává s úsměvem mladý řidič.

Přeprava tahače i s televizním štábem byla pro Autodopravu VLK samozřejmě dost výjimečná událost, většinu přeprav tvoří spíš stěhování strojů na zakládání staveb, jako jsou bagry a vrtačky na piloty.

František Vlk k nadměrným přepravám dodává, že firmám často stěhují kompletní zázemí najednou. „Máme i speciální tahače s hydraulickým ramenem, které si dokáží sami převážený stroj či náklad naložit i složit. Na stěhování zázemí pro zakládání stavby tedy není potřeba ještě další technika jako jeřáb.“

„Nadměrnou dopravu vozíme z 80 % pro klienty v ČR, ale jezdíme také do blízkého zahraničí jako je Slovensko, Německo nebo Rakousko. Velká část našich podvalníků má TÜV certifikaci pro dopravu v zahraničí. DEKRA, vydavatel certifikátu TÜV, pak určuje maximální délky, výšky či šířky, a to podle počtu náprav návěsu nebo podle výkonu motoru tahače. Proto je pro nás důležité mít ve flotile i Actros SLT.“

Mezi nejzajímavější nakládky Autodopravy VLK z poslední doby patřila například přeprava stroje Liebherr R 984 z německého Hamburku do Lomničky na Moravě. Náklad vážil 70 tun a na šířku 4,4 m s výškou 4,2 m.

Text: Matěj Slepička, Jan Bezděka | Foto: Marek Bína, Jan Bezděka