Bez kakaa by nebyla čokoláda. Andreas Cornelsen vozí voňavý náklad
Reportage
Sladká zásilka: Andreas Cornelsen dováží kakaové boby k výrobcům čokolády.
Vrata haly 3 vyjíždějí nahoru. Andreas Cornelsen uvolňuje brzdu a jeho Actros pomalu zajíždí do skladu. Otevřeným oknem k němu zavane známá vůně, která s sebou přináší vzpomínky z dětství na teplé kakao a vánoční cukroví. Okamžitě ho napadne: Tady musí být hory čokolády.
Skutečně se před ním rozkládají „hory“, ale jsou to hory kakaových bobů. Dopravní společnost Vollers Hamburg GmbH skladuje v hale dřívějších loděnic hned vedle hamburského mostu Köhlbrandbrücke několik tisíc tun této voňavé komodity. Boby, které se sem nedovážejí v tradičních jutových pytlích, ale volně ložené, pocházejí z Ghany nebo Toga, z Pobřeží slonoviny či Nigérie. Na první pohled by si je člověk mohl splést s hromadou hrubého štěrku. Kdyby tak nevoněly!
Andreas, dvaačtyřicetiletý rodák z Brém, zajíždí s kamionem opatrně na váhu. Není na něm ani trochu poznat, že je již šest hodin na nohou – ačkoli většina lidí teprve snídá. S elánem vystupuje z kabiny, zdraví jednoho ze skladníků a rychle stahuje plachtu vyklápěcího návěsu.
Voňavý náklad: Každá lopata naplní násypku třemi tunami kakaa.
Tři tuny kakaa na lopatu.
Vedle kamionu je již připraven nakladač se svou obrovskou lopatou, která je schopna uzvednout najednou tři tuny kakaových bobů. „Lopata byla vyrobena na zakázku a je téměř dvojnásobně větší než lopata na písek, protože kakao má nízkou objemovou hustotu. Váží pouze okolo 500 gramů na litr,“ vysvětluje Andreas. Boby rychle padají do násypky návěsu a s rozvířeným prachem se po celé hale vine kakaová vůně. Nakladač musí jen několikrát nabrat a zase vysypat plnou lopatu, – a 25 tun vonící zásilky je naloženo.
Andreas zadává do přístroje pro evidenci času zboží, které bude hned přepravovat. Ještě před několika hodinami byl v Bremerhavenu se zásilkou kakaových bobů. Potom se musel návěs řádně vyčistit, aby byl připraven pro další transport surového kakaa.
Andreas ujede ročně asi 50 000 kilometrů. Většinou se pohybuje mezi Brémami a Hamburkem, ale pravidelně jezdí také do závodů v Porúří. Tyto trasy mu umožní trávit večery doma s rodinou, kde na něho čekají dvě děti. Přitom mu vůbec nevadí, že musí každý den vstávat ve tři hodiny ráno. „Na to si člověk rychle zvykne,“ říká s úsměvem.
Andreas, který se původně vyučil elektrikářem, pracuje jako řidič nákladních vozidel již od roku 1999. Pro firmu Vollers Group jezdí od roku 2013: „Vždycky to byl Mercedes-Benz, na začátku ještě řada SK.“ Teprve před několika týdny si byl ve výrobním závodě ve Wörthu pro nový Actros 1840. Firma Vollers mění své tahače každé čtyři roky.
Nikde nesmí zůstat ani zrníčko – před další dodávkou se musí pečlivě vymést každá skulinka a každý kout.
Vysoké nároky – bez výjimky.
Požadavky na technické parametry vozidel a design jsou vysoké. Ale stejně vysoké nároky se kladou i na řidiče: Andreas a jeho kolegové museli projít školením, během kterého se naučili rozpoznávat druhy kakaa, všímat si vlhkosti, zlomkovitosti bobů nebo příměsí cizích látek. „Naši řidiči absolvují také kurzy, ve kterých jim vysvětlíme, jak mít neustále pod kontrolou i stav návěsu,“ vysvětluje Marco Franz, který se přišel podívat do skladu. Franz zodpovídá u firmy Vollers Hamburg GmbH za surovou kávu, kakao a kovy.
Mezitím je Andreasův Actros naložen a může se vydat na cestu. U váhy již čekají další tři vozidla. Andreas prohodí ještě několik přátelských slov se skladníkem, který mu předává vážní list, a pak už se rozjíždí směrem k mostu přes Köhlbrand, jedno z ramen Labe. Dnešní cíl – zpracovatelský závod kakaa – je vzdálen jen několik kilometrů. Firma Vollers mu dodává komoditu v režimu Just-in-Time. A to 24 hodin denně, 365 dnů v roce.
V hale 3 se kromě surových kakaových bobů místních zpracovatelů skladují také boby, se kterými se obchoduje na londýnské burze. U tohoto zboží může trvat delší dobu, než se odveze na zpracování. Proto je po dvouměsíční cestě na moři mimořádně důležité kontejnery co nejrychleji vyložit, aby neutrpěla kvalita bobů. „Musíme je prohlédnout a vzít vzorky, aby se zjistilo, jestli na nich nezanechaly stopy kolísající teploty, nebo zda nejsou napadeny nějakými škůdci či plísní,“ říká Franz. Odebrané vzorky dodaného zboží se zasílají okamžitě zákazníkovi, který je nechává prověřit ve své laboratoři.
„Vstávat ve tři ráno? Na to si člověk rychle zvykne.“
Andreas Cornelsen, řidič firmy Vollers
Stoprocentní jistota.
Polední přestávka u dopravní firmy Vollers v sociální místnosti pro zaměstnance. Andreas se právě vrátil ze své pojížďky a pochutnává si na čerstvé kávě. Před zpáteční jízdou do Brém ještě vyčistí násypku a návěs, zanese všechny údaje o vyčištění vozu do formuláře a nechá ho potvrdit. „Zítra pojedu s kávou, to znamená, že v autě nesmí zůstat žádné zbytky z dnešní zásilky. Musí být stoprocentně čisté. Vollers je znám svou vysokou kvalitou, za kterou zcela jasně zodpovídám,“ říká Andreas.
Od kakaa k čokoládě.
Kakaové boby se vyloupnou ze sklizených plodů a ukládají se do dřevěných krabic nebo košů, kde se přikryjí banánovými listy a nechají přibližně šest dní projít procesem kvašení, neboli fermentací. Při teplotě až 50 stupňů Celsia se tvoří první aromatické látky. Potom se boby odvážejí k dalšímu zpracování do továren, kde se zbavují nečistot, loupou, drtí na menší kousky a praží. Kakaová drť se dále přesunuje do kulových nebo válcových mlýnů. Přitom se všechny součásti drti rozemelou přinejmenším na 25 tisícin milimetru, aby na jazyku nebylo cítit ani jediné jemné zrníčko. Během mletí se z buněčného pletiva uvolňuje jejich obsah, především kakaové máslo. Z kakaové drti tak vzniká kakaová hmota. V lisu se potom pod vysokým tlakem oddělí kakaové máslo od kakaové drti, která se opět jemně mele a následně zase smíchá s kakaovým máslem, cukrem, práškovým mlékem a dalšími přísadami podle receptury. Hotová směs se poté při teplotě až 90 stupňů Celsia intenzivně míchá v otevřených konšovacích strojích po dobu nejméně šesti hodin nebo často i více. Tímto procesem se snižuje obsah vody, odstraňují se nežádoucí těkavé látky a každá částice se obalí jemnou vrstvou kakaového másla. Nakonec se čokoláda ochladí, potom opět lehce zahřeje a znovu ochladí, aby získala svůj typický hedvábný lesk.
Fotografie: Christoph Börries, iStock - fcafotodigital, iStock - deyangeorgiev
Komentář
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
3 komentářů
Schokolade esse ich gerne. 10min...15min andauernden Schokolade-Geruch - das ist ja beinahe Folter...😄😜
Gruß
Klaus
Schokolade esse ich gerne. 10min...15min andauernden Schokolade-Geruch - das ist ja beinahe Folter...😄😜
Gruß
Klaus