Pod vodou – Dieter Sobik a jeho Actros 1851

„Tím jezdím jenom já,“ říká Dieter Sobik a poklepává dlaní na volant svého Actrosu 1851. Pravou rukou odkládá stranou kelímek s kávou a vyjíždí s kamionem ze dvora hamburského logistického centra. Je už pozdní dopoledne, ale teprve před chvílí se mu podařilo náklad vyložit. Na dálnici A1 byla včera zase jednou mnohem hustší doprava, než čekal. Do Hamburku se mu už nepodařilo dojet, časově by to sotva stihl. „Zapíchl jsem to už v Brémách,“ vypráví 56tiletý Dieter. „Je tam stejně jedno z mých oblíbených parkovišť. Tam mne už lidi znají.“ Posledních 120 kilometrů do Hamburku dojel až dnes ráno.

Starý známý!

Kdo by neznal Dietera! A to nejen jeho vlastní zásluhou, ale především díky jeho nápadnému kamionu. Tahač i s návěsem pokrývají obrovské dekorativní malby provedené technikou airbrush s motivy z hlubin moře. Žraloci, ryby hýřící barvami, mořské víly a dokonce i vrak lodi propůjčují vozidlu naprosto unikátní vzhled. Ten, kdo se častěji pohybuje po dálnicích nebo občas navštíví nějaký festival řidičů kamionů, má velkou naději uvidět toto nákladní vozidlo jednou naživo.

Skoro každé vozidlo v přístavu je nákladní auto. Dieter zvedá skoro jako do taktu ukazováček z volantu, aby odpověděl na pozdravy řidičů ostatních kamionů, které jedou v protisměru. „Tohoto náklaďáku si prostě každý všimne. Ten si člověk zapamatuje. A je docela dobře možné, že jsem se s některých z těch kolegů už také někdy setkal a bavil. Jezdívám pravidelně na setkání kamioňáků, které se koná 50 kilometrů odtud směrem na sever.“

Při pohledu na dokonale vypracovanou airbrush malbu si člověk samozřejmě klade otázku, jak dlouho bude Dieter ještě s tímto Actrosem jezdit. „No, vůbec ho nehodlám měnit. Nedovedu si představit, že by se měl zase tak rychle vyřadit a nahradit novým,“ říká Dieter. Zvlášť teď, když se do kabiny řidiče právě objednala speciální skříňka. Dieter chce tak jako tak zůstat ještě hodnou chvíli za volantem. „Jezdím už 38 let. Dřív s sebou přinesl život na cestách sice mnohem větší svobodu, dnes ale zato zpravidla vím, kdy budu doma.“ A doma na něho čeká žena a dcera se synem. To znamená, že nejpozději v pátek by se měl vydat směrem k domovu.

Odpočinek v sedle kola.

A kde je Dieter Sobik po 38 letech za volantem nejraději na cestách? „Tady nahoře na severu, a vůbec nejlepší je to někde blízko moře. Najdu si tam vždycky nějaké pěkné parkoviště a vyjedu si na kole.“ Dieter skutečně vynáší z návěsu svoje kolo. „Když už jsem na cestách, chci také vidět něco z krajiny. A to jde nejlépe na kole.“

V tu chvíli projíždějí okolo dva kolegové. Jeden zdraví, druhý zvedá palec. Dieterovi známí? Usmívá se: „Kdepak, nikdy jsem je neviděl. Ale asi oba znají můj náklaďák. To se často stává.“

Fotografie: Nico Krauss