Jürgen Schaller jezdí s filiálkou spořitelny křížem krážem Franky

Reportáž

Po ruce.

V mnoha vesnicích na severovýchodě Bavorska nejsou žádné spořitelny ani bankomaty. Jürgen Schaller s vozem Atego se stará o to, aby klienti i tam dostali hotovost a výpisy z účtu.


Kam jen oko dohlédne –  les. Mezitím zas a zas louky a pole. Skrz velké čelní sklo vozu Atego zabloudí pohled na sytou zeleň smrků vpravo a vlevo od silnice. Hned za koncem obce Wilhelmsthal šlápne Jürgen Schaller na pedál plynu. Automatika o jeden rychlostní stupeň podřadí. Tady začíná dva kilometry dlouhé stoupání Franským lesem. Jürgenovým cílem je malá vesnička Tschirn, která má něco přes 500 obyvatel. Od roku 1990 se počet obyvatel v tomto kraji na úplném severovýchodě Bavorska snížil o deset procent. V Tschirnu dokonce ještě více.


V Tschirnu je Jürgenův vůz Atego vždy místem setkání vesničanů.


Jürgen řídí bílý vůz Atego 924 serpentinami. Jeden pohled na hodinky – zcela podle časového plánu. „Nahoře ve vesnici už budou přesto lidé čekat,“ říká s úsměvem. Každé úterý ve stejnou dobu přijíždí Jürgen do Tschirnu se svou mobilní pobočkou spořitelny Kulmbach-Kronach na malou náves před kostelem. Vesnice je jednou z celkem jedenácti zastávek, které bankovní úředník v okresech Kulmbach a Kronach objíždí. Za týden tak mobilní pobočka dojede k přibližně 250 klientům.

Poslání: Být na místě.

V těchto jedenácti obcích nemají pobočky spořitelny. Ani bankomaty tady nejsou. „Jako spořitelna poskytujeme službu veřejnosti,“ říká Jürgen. V úředním jazyce se to tomu říká zajišťování peněžních a úvěrových služeb. Pro lidi v Tschirnu to znamená  hotovost a výpisy z účtu. „A to aniž by museli celé hodiny někam cestovat,“ říká 58letý muž. Jen jízda z Wilhelmsthalu do Tschirnu trvá autem dobrou čtvrthodinu.


Jednou týdně zajíždí Jürgen se svou mobilní pobočkou do vesničky Tschirn.
Jednou týdně zajíždí Jürgen se svou mobilní pobočkou do vesničky Tschirn.
Jednou týdně zajíždí Jürgen se svou mobilní pobočkou do vesničky Tschirn.
Jednou týdně zajíždí Jürgen se svou mobilní pobočkou do vesničky Tschirn.
Jednou týdně zajíždí Jürgen se svou mobilní pobočkou do vesničky Tschirn.
Jednou týdně zajíždí Jürgen se svou mobilní pobočkou do vesničky Tschirn.
Jednou týdně zajíždí Jürgen se svou mobilní pobočkou do vesničky Tschirn.
Jednou týdně zajíždí Jürgen se svou mobilní pobočkou do vesničky Tschirn.
Jednou týdně zajíždí Jürgen se svou mobilní pobočkou do vesničky Tschirn.
Jednou týdně zajíždí Jürgen se svou mobilní pobočkou do vesničky Tschirn.

Jürgen svůj vůz Atego zaparkoval, vysouvá hydraulické vzpěry a otevírá dvířka bankomatu. Zvenčí přístupný bankomat je jednou z nejdůležitějších funkcí – umožňuje vklady a výběry. Pak vesnice ožívá. Blíží se malý autobus – dopravní služba obce. Aby bylo možné vyjít se skrovnou infrastrukturou, musely přijít na řadu nápady.


Jürgen musí s vozem Atego zvládnout stoupání až deset procent.


Najednou je tu tržiště.

Šest seniorů vystupuje a zdraví Jürgena. Pekař ze sousední vesnice zaparkuje o pár metrů dál. Začíná prodávat chleba ze zavazadlového prostoru. Najednou je v Tschirnu malý trh.

„A střelecká slavnost je šťastně za vámi?“ ptá se rezolutní obyvatelka Tschirnu skupinky. Jürgenova každotýdenní návštěva je také vždy důvodem pro malé vesnické setkání. „Bez mobilní spořitelny bych měla jen stěží možnost dostat se k hotovosti,“ říká seniorka. Její výrok je doprovázen souhlasným pokyvováním v malé čekárně, v níž se kromě třech míst k sezení nachází také tiskárna na výpisy z účtu a stůl pro vyplňování příkazů k úhradě. Za skleněnými dveřmi se Jürgen a další obyvatelka vesnice posadili k poradenskému stolu. Odtamtud může Jürgen přes zabezpečené připojení nahlížet na účty a do vkladních knížek. Výplaty tady provádět nemůže. Na to je venku bankomat. Do jeho útrob nemá Jürgen přístup. Jen bezpečnostní služba ho může otevřít a naplnit. Bezpečnost je vůbec brána velice vážně. Vůz Atego je neustále sledován GPS. Ani výstražné systémy a sledování kamerou si s kamennými pobočkami v ničem nezadají.



Bankovní poradce a řidič kamionu.

Veškerá technika znamená pořádnou hmotnost. „Na začátku bylo v plánu dostat se pod 7,5 tun, ale pak se najednou ukázalo, že  to nepůjde.“ Jürgen je do projektu zapojen od fáze jeho plánování v roce 2014. „Byla to skvělá příležitost dělat po 25 letech zase něco jiného.“

Jedné věci se přitom nevyhnul: „Jakmile jsme věděli, že se dostaneme nad 7,5 tun, začali jsme se můj zástup za dovolenou a já biflovat na řidičský průkaz skupiny C.“ V 55 letech. V březnu 2015 oba absolvovali zkoušky a v dubnu to začalo. „Rád řídím auto, ale zejména technické věci u nákladního vozu jsem se musel opravdu pořádně naučit.“


Řízení a poradenství: Jürgen má rád rozmanitost.
Řízení a poradenství: Jürgen má rád rozmanitost.
Řízení a poradenství: Jürgen má rád rozmanitost.
Řízení a poradenství: Jürgen má rád rozmanitost.
Řízení a poradenství: Jürgen má rád rozmanitost.
Řízení a poradenství: Jürgen má rád rozmanitost.
Řízení a poradenství: Jürgen má rád rozmanitost.
Řízení a poradenství: Jürgen má rád rozmanitost.

Celý rok na cestách.

Díky svým rozměrům je vůz Atego na úzkých a klikatých silničkách v této oblasti stále dostatečně ovladatelný. „Když při žních jezdí proti kombajny, je to už dost natěsno,“ říká Jürgen, který si na řízení nákladního vozidla rychle zvykl.

„Prostě rád cestuji a užívám si klid mezi schůzkami,“ říká. Motor OM 936 se 175 kW má potřebný výkon a výdrž, aby si řidič trasy skutečně užíval. V létě i v zimě. Na náledí a sněhu má díky možnosti zapnutí podmetacích řetězů na zadní nápravě potřebný záběr při stoupání. Za rok najede 22.000 kilometrů. V noci stojí vůz v garáži zabezpečené alarmem. Tam může Jürgen do vozu také natankovat a umýt ho. To zařizuje vždy v pátek, stejně jako termíny servisu a výměnu pneumatik. Občas je o kamion a Jürgena zájem i o víkendu: Například na pivním festivalu Kulmbacher Bierfest, když je vyžadován další bankomat poblíž louky, kde se festival koná.


Fotografie: Alex Kraus

5 komentářů