Nezvyklá hodina výcviku: Při jízdě s Danielem Wichmannem a Klausem Voßem

„Tahle šipka ukazuje vzdálenost za vozidlem za námi,“ říká Klaus Voß. Ukazovákem ukazuje na displej na levém A-sloupku šikmo kolem Daniela Wichmanna, který pozorně poslouchá. Seznámení se systémem  MirrorCam.  Daniel právě poprvé řídí nový Actros pod dohledem svého kolegy Klause na sedadle spolujezdce, který je instruktorem v Dopravní akademii v Münsterlandu (VAM) v Ibbenbürenu. Ale Daniel není obyčejný žák autoškoly – a Klaus není instruktor, s nímž se člověk setkává denně.

„Už jako dítě jsem chtěl být řidičem z povolání,“ říká Daniel. Dnes 25letý řidič to pochytil od svého otce, který byl rovněž řidičem kamionu, především ale od svého staršího bratrance. Často ho bral na cesty s sebou. Bylo tedy pochopitelné, že Daniel po ukončení školy začal s přípravou na profesionálního řidiče, a to u svého dnešního zaměstnavatele, VAM.

Autoškola s dopravou.

Řidič kamionu v autoškole? Ano, podnik s 40 zaměstnanci totiž nenabízí jen výuku pro všechny kategorie vozidel a mnoho rekvalifikací, ale provozuje také malou dopravu. Za volantem šesti nákladních automobilů Mercedes-Benz sedí většinou učni oboru profesionální řidič. Zaměstnáni jsou většinou ve spedičních firmách z regionu, které zase spolupracují s VAM. Cílem spolupráce je dodávat do oboru kvalifikované mladé pracovní síly.

Daniel patří v týmu řidičů k vyučeným pracovníkům, jeho kamionem je Actros 1843 s se sklápěcí korbou. Teď má ale s Klausem a novým Actrosem – ostatně prvním kusem vyrobeným pro použití v autoškole – jízdu kolem Ibbenbürenu. Na křižovatce má Daniel zahnout doprava. Ulici chce přejít chodec odbočovací asistent už na to muže za volantem upozorňuje – trojúhelníkovým výstražným symbolem na pravém displeji systému MirrorCam.

Dříve řidič dálkového autobusu, dnes instruktor.

„Seznámit začátečníky s těmito novými asistenčními systémy je výzva,“ říká Klaus. „Ale převážná většina je pro sebe dokáže rychle využít ke svému prospěchu.“ 53letý Klaus se naučil řídit nákladní vůz u bundeswehru. Vedle toho měl tehdy vedlejší zaměstnání jako řidič dálkového autobusu. „V pátek mi skončila služba ve 13 hodin, nejpozději o hodinu později jsem seděl v autobusu. Přitom jsem projezdil celou Evropu a někdy jsem mohl vzít s sebou i svou ženu a děti,“ vzpomíná.

Jen s krátkými přestávkami pracuje Klaus jako učitel autoškoly už skoro tři desetiletí, od roku 2013 pro VAM. Technický přehled jeho svěřenců se za ta léta ale zhoršil. „Dnes najdu jednoho, který umí zalepit píchnuté jízdní kolo!“ říká Klaus a směje se. Je to ale vynahrazeno velkým nadšením těch, kteří se pro povolání řidiče rozhodnou. „I proto mám svou práci odjakživa rád.“

– Klaus Voß

Mimořádné úkoly po každodenní jízdě.

To může Daniel podepsat. Denně dopravuje sypké materiály, jako štěrkopísek, písek a štěrk na stavby, do hobbymarketů nebo řemeslných podniků, většinou pro zákazníka z Ibbenbürenu. Jeho trasy vedou v okruhu maximálně 200 kilometrů. To je pro otce malé dcery ideální: „Rád jezdím po venkovské silnici. Je tam toho hodně k vidění a nevede jen rovně. Kromě toho se večer můžu vrátit domů ke své rodině.“

A navíc: Zbývá mu čas na spoustu mimořádných úkolů, které Daniel převzal v dopravě VAM. Je tím, komu jsou doručovány od zákazníků plánované trasy, a on k nim pak přiděluje vozidla a řidiče. „Navíc odpovídám za dílnu,“ vysvětluje. „Menší věci zařizuji sám a často přitom nechávám učně, aby se dívali a získali tak smysl pro techniku.“ Zakázky související s motorem nebo brzdovou soustavou ale zadává odborným servisům.

I po skončení pracovní doby se toho hodně točí kolem kamionů.

Také Klaus je mnohem víc než jen učitel autoškoly. Čtyřnásobný otec, jehož koníčkem je zahradničení, vede několik rekvalifikací a specializuje se zejména na zajištění nákladu. „Na tyto kurzy si vymýšlím vždy nové úkoly – například vyrobím ze dřeva bedny, které musí účastníci naložit podle předpisů.“ Další Klausovou zálibou je další vzdělávání vedoucích dopravy v dopravních firmách.

Ještě něco má 25letý Daniel společného s Klausem, kterému je více než jednou tolik, jak prozrazují o přestávce před koncem cvičné jízdy: Oba se nemohou od svého povolání, které je zároveň jejich koníčkem, odpoutat ani večer a o víkendu. Když Klaus zrovna nestaví vyvýšený záhon, pracuje pravděpodobně na svém dlouhodobém projektu: učebnici pro vzdělávání vedoucích dopravy. „U mě je dost dobře možné,“ říká Daniel, „že po skončení pracovní doby ještě na nákladním automobilu něco montuji nebo leštím ráfky.“

Fotografie a video: Alexander Tempel