Noční kamion naložený těžkým nákladem na cestě: Arocs společnosti Schick Group

Mohlo by vás napadnout, že se někdy do práce vkrade rutina… Je sice 86 takových transportů, které musí řidiči pro těžké transporty společnosti Schick Group z Bad Kissingen do léta ještě zvládnout, ale tak nějak je vždycky všechno jinak. Tak jako teď v 0:40 hod. na parkovišti „Černá louže“ kousek před nájezdem na dálnici A71, kde musí všichni znovu vystoupit a přitáhnout těžké řetězy, jimiž je náklad zabezpečen. Je březen, minulý týden nastaly první teplé dny v roce. Přesto je teď zase tak zatraceně chladno. Tvář Waltera Kleinhenze bičuje déšť se sněhem.

Posádka má napilno. Doteď probíhalo všechno hladce. Ale na frankfurtské letiště je to ještě 210 kilometrů. Jinak temně černý úsek trasy osvětlují světla vozidla jemně do oranžova. Policejní vůz zde opouští konvoj, který doprovázel po státních a okresních silnicích.

– Walter Kleinhenz, řidič pro těžké náklady společnosti Schick Group

„Vyjeli jsme včas, to je důležité,“ říká Walter, který musí dobu své jízdy sledovat. Trasu zná. Dnes jsou však podmínky obtížnější než jindy: Jeho Arocs táhne prvek ve tvaru Y vážící 37,5 tun, který byl vyroben v betonárně společnosti Anton Schick GmbH + Co. KG. Stavební díl je důležitým prvkem nového terminálu 3 na frankfurtském letišti. „Hmotnost nákladu není problém. Tu táhne Arocs. Potíž je s šířkou 5,40 metrů. To už se všude nevejdete,“ říká Walter.

„S Arocsem jsem velmi spokojen,“ říká Walter. „Místo, které poskytuje, komfort, výkon – to všechno je prostě výborné.“ I když si předtím ještě zdříml, má teď vypětí vepsané ve tváři. Zajištění nákladu, zas a zas nahoru do kabiny a znovu dolů… To se časem projeví. „Nejedeme prostě jen z bodu A do bodu B. Ten díl vzadu váží 37,5 tun, to máme už jen při posledním zajištění nákladu co dělat.“

Walter pohlédne na displej systému MirrorCam na levém A-sloupku. „Systém nám opravdu moc pomáhá. Když s návěsem odbočuji, záběr se natáčí spolu s vozidlem. Mám tak přehled o všem až po záď.“

Povolání řidiče v genech.

Postup je v těchto týdnech následující: Odpoledne nakládá tým společnosti Schick Group mostovým jeřábem podpěry ve tvaru Y na čtyřnápravový návěs. Když je plně naložen, jsou poté před závod přistaveny dva Arocsy. Ve 23 hodin se setkají řidiči. Ještě jednou dochází k zajištění nákladu a kontrole před odjezdem. V 0:00 hod. se přidává policie, konvoj vyjíždí. Kolem 4. hodiny ranní přijíždí na letiště. Poté přestávka až do rána, kdy začíná vykládka tamními jeřáby. Poté se jede nazpět do Bad Kissingen a to celé začíná nanovo.

Walter je nyní připraven k odjezdu. Než začal působit jako řidič pro těžké transporty, pracoval v „běžné“ přepravě stavebních materiálů: „Mám řízení nákladních automobilů v sobě. Jako bych se s ním narodil. Můj tatínek byl řidičem nákladních vozidel celý svůj život. Už ve 13 letech jsem na podnikovém dvoře manévroval s nákladním automobilem. Když pak začnete jezdit s nadměrnými náklady, je to adrenalin, který je pořád větší. Je to úžasné.“

Celková hmotnost nákladní soupravy 66,5 tun.

Konvoj má teď před sebou dlouhé stoupání. Koncová světla doprovodného vozidla vpředu se vzdalují. Walter teď vidí, že celková hmotnost nákladní soupravy 66,5 tun je znát. „Tady musím zrychlit, musíme přece jet v závěsu.“ Jeho pravá noha lehce sešlapává plynový pedál. Díky výkonu tahače 390 kW se Arocs znovu bez potíží dostává do své pozice. Také druhý Arocs v konvoji ho dojíždí.

Mezitím odbočila kolona z dálnice A3 na dálnici A5 směrem na Basilej. Vpředu je nejobtížnější úsek trasy a dnes, s nejtěžší třídou prvků ve tvaru Y na korbě, je i z důvodu staveb na trase opravdu málo místa. Walter zavěsí vysílačku do držáku. Arocs zpomaluje a odbočuje do jediného jízdního pruhu. Walter ukazuje na displej systému MirrorCam. Vlevo a vpravo zbývá už jen 15 centimetrů k betonovým zdím. Až do sjezdu je vyžadována plná koncentrace. Konvoj se opatrně posouvá vpřed. Teď je 3:50 hod. ráno. Zde na úseku dálnice východně od letiště je jinak čilý provoz. Teď je ale i tady opravdu klid. To je dobré pro posádku. Vozidla teď přijíždějí k vjezdu na staveniště. Hotovo. Znovu.

V areálu letiště vane mrazivý vítr. „Nedá se nic dělat, musíme znovu ven, oddělat zajištění nákladu a osvětlení. Pak se mohou dát kolegové z konečné montáže rovnou do vykládky. Tak tomu bylo alespoň včera.“ Tedy přece jen rutina? Walter se směje, krokem zajíždí s jízdní soupravou na staveniště. „Ne, o rutině nemůže být přesto řeč.“

Fotografie: Alexander Kraus
Video: Martin Schneider-Lau