Nová hedvábná stezka – začátek v Pekingu

Od včerejška jsou konečné přípravy v plném proudu: po čtyřech týdnech nadějí a strachů čínské úřady dva dny před plánovaným odjezdem vystavily potřebné dokumenty. Konečně se tedy můžeme vydat na dlouhou cestu domů do Stuttgartu. My, to je náš tým vývojářů nákladních vozidel Mercedes-Benz s posádkou čínských řidičů, která nám poskytne podporu až k hranicím. Nákladní vozidla, jeden tahač návěsů s motorem OM 473, dva s motorem OM 471, splňují nejnovější emisní normu China 5. Pro zajištění kvality prokázala svou spolehlivost tady v Číně během jednoho roku nepřetržitého používání.

Chceš se dozvědět více? Klikni zde pro opuštění RoadStars a přesměrování na Google Maps. Mapa na Google Maps

Odpočívadlo v pustině.

Po snídani se znovu vydáváme na cestu do Vnitřního Mongolska. V jednom okamžiku – to už jsou města Baotou a Bayan Nur dávno za námi – dorazíme na dálnici G7. Vede 1500 kilometrů podél mongolské státní hranice přes řídce osídlenou pustinu. Dálnice je skoro prázdná: místní řidiči nákladních vozidel tady šetří peníze za mýtné a posunují se kupředu v koloně na staré, souběžně vedoucí běžné silnici.

Doklady, prosím.

Po hodinách na dálnici potřebujeme změnu, a tak sjedeme s Actrosem z dálnice. „Výlet“ ostatně brzy končí. Již na výjezdu nás zastaví policie: cizinci smí do pohraniční oblasti vjet pouze na zvláštní povolení!

Musíme tedy zpět na dálnici. Za pouhou hodinu dosáhneme dalšího kontrolního bodu. Zde nás ale čeká víc než jen příkaz zůstat na dálnici: „Všichni vystoupit!“ Policisté nás doprovodí do kanceláře. Uniformovaní muži s vážnými pohledy, se samopaly přes rameno, kontrolují naše doklady – a okamžitě zjistí vypršelou platnost víza z předchozí cesty. Nervozita v místnosti stoupá, videokamery jsou zapnuty. Naším úkolem je nyní: zůstat v naprostém klidu a stále se usmívat! Konečně se na jiném místě v cestovním pase najde platné vízum. Atmosféra se uvolní – po 20 minutách jsou policisté se vším spokojeni. Teď se dokonce usmívají. Smíme pokračovat.

Všichni si svorně oddechneme a vracíme se na téměř nepoužívanou dálnici. Je tak nová, že většina odpočívadel ještě vůbec není otevřena. Nemáme šanci doplnit zásoby potravin nebo nafty.

Místo ke spaní za Tresenem.

Cesta za odpočívadlem nás pak vede na starou venkovskou silnici. Úzký pás silnice v široké krajině, bez středního dělicího pruhu, místy zcela pokrytý navátým pískem. Odpočívadlo tvoří 1,5 kilometru dlouhé místo pokryté štěrkem. Po jedné straně se vedle sebe řadí obchůdky, servisy a restaurace. Zastavíme u čerpací stanice. Muž obsluhující čerpací stanici přijímá bankovky a vrací rozměněné peníze a přitom stojí na matraci – jeho „lůžko“ se nachází hned za prodejním pultem. 

K večeři se v restauraci podává kuře po čínsku: celé kuře, oškubané, nakrájené na kousky a osmažené.

Ostatně: tak dobře jako tady jsem ještě Mléčnou dráhu neměl možnost vidět. Díky tmě v této pustině člověk všechno vidí neuvěřitelně výrazně. Naše tři hvězdy mají pár hodin přestávku. Zítra se pokračuje dál.

Fotografie a video: Eberhard Joos
Střih: Alexander Tempel