Wiesław Starostka – zkušený řidič nákladního vozidla

Ten, kdo si řidiče tahačů představuje jako moderního kovboje, by nebyl zklamán, Wiesława vidíme v olejové bundě, kovbojském klobouku a kovbojských botách na jeho staré motorce s postranním vozíkem. Toto historické vozidlo stojí obvykle v garáži jeho zaměstnavatele, společnosti Duhabex ve městě Trzebinia. Dnes ale svého veterána vyvezl ven a nastartoval motor. „Mám rád motorky“, říká Wiesław. „To je poslední řidičská zkouška, kterou jsem složil. Pár let mám chopper – více k tomu povím později.“

„Wodzu“obvykle jezdí v Actrosu s cisternovým návěsem. Jen občas se dostane k jízdám s návěsovou soupravou. Prvně jmenovaný způsob přepravy nepatří k těm nejlehčím. „Tento úkol vyžaduje zkušenost a cit“, říká Wiesław. „Zejména zatáčkách a na kruhovém objezdu musí být člověk zvlášť opatrný a mít stále na paměti, že dodací termín je závazný“, tolik řidič. „Při kontrole nejdůležitějších údajů mi naštěstí pomáhá FleetBoard.  V tomto systému je zaznamenána každý údaj zakázky. Zasílá mi také četné důležité informace ohledně vozidla, o stávajících kontrolách nebo o nutné výměně opotřebeného dílu. Tak se mohu soustředit na svou práci a šéf je trochu klidnější.“

„Wodzu” mistrovsky ovládá řidičské umění. Dokazuje to každým manévrem. Ač zkušený mazák je přesto otevřený novým technologiím, které má dnes k dipozici. Občas je dokonce obdivuje. „Vozidla jsou tak vybavená, že se zdá, jako by to s nimi svedl každý. Actros má například ideální bezpečnostní systémy, které umožňují úplné zabrzdění nákladního vozidla. Ještě před pár lety bylo tohle ještě nemyslitelné“, vysvětluje. „Ale tato celá technika nám může sloužit pouze tehdy, pokud ji budeme inteligentně používat. Řidič by neměl mít jen naftu v krvi, ale měl by se i celý život učit.“

Úsporný styl jízdy se vyplatí.

Ve společnosti Duhabex to vědí, a proto průběžně nabízejí k tomuto tématu školení. V tom jim pomáhá firma Sobiesław Zasada Automotive, prodejce z Krakova-Modlnice, který má společnost na starosti. „Řidiči se na školeních učí především úspornému stylu jízdy. A pro vozový park naší velikosti, tedy pro 230 vozidel, představuje každý litr méně reálný zisk. Řidičům se úsporná jízda také vyplatí, protože část ušetřených nákladů se jim vrátí v podobě prémie“, tolik Wiesław.

Zítra se „Wodzu“ vrací do Holandska. Pracuje v tamější pobočce Duhabex. Na cestách je zpravidla čtyři týdny a potom se na týden vrací zpět do Polska. „Na pobočce v Holandsku se mohu plně spolehnout na pomoc kolegů. Atmosféra je velmi familiérní, ostatně jako v celé společnosti. Často někdo něco uvaří. Když člověk dva dny řídil, užije si společný oběd s kolegy“, vypráví. „Navíc se v mém Actrosu cítím jako doma. V kabině řidiče mám vše, co potřebuji. Hlavně pohodlnou postel a chladničku.“

Pro člověka, který se zajímá o svět, má práce řidiče dálkové dopravy, i když je těžká, nepochybné výhody. „Měl jsem to štěstí, že jsem za těch více než 30 let za volantem poznal velký kus světa. Vždy jsem se snažil prohlédnout si co možná nejvíc, využít každou chvíli. Dnes své přestávky hodně trávím četbou.“

Největším problémem řidiče z povolání je odloučení od rodiny. Proto bral Wiesław na cesty pořád svou ženu, někdy své dcery, dokonce když byly ještě malé. „Tu starší jsem nakazil“, vypráví „Wodzu” a směje se. „Začala jako moje pomocnice a potom se stala řidičkou z povolání. Dnes má sama dceru a naštěstí se profesně přeorientovala.“

„S takovou prací nevydrží každé manželství“, říká Wiesław. „Dnes se snažím trávit s rodinou co nejvíce času.  Prodal jsem chopper a pořídili jsme si jachtu. Na svou další dovolenou jsem naplánoval výletní plavbu po Polsku se svou ženou: Pojedeme přes Hlivický průplav, město Kędzierzyn-Koźle a Opolí do Štětína a zase zpět. Na cestě si uděláme čas na prohlídky památek a odpočinek. A konečně budeme mít čas pro sebe a já mohu použít svůj kapitánský průkaz!“

Fotografie: Krzystof Skłodowski