Zaměstnanci odtahovky a nejlepší kamarádi pomáhají při haváriích: Na cestě s Frederikem Schererem a Goranem Jurosem

Jednou celé hodiny překládali pomeranče. Šlo o pomoc ve velké nouzi řidiči z jižní Evropy, který – zřejmě přemožen únavou – sjel se svým nákladním vozem plným ovoce do příkopu. „Tehdy nám naštěstí pomáhalo dobrých 50 lidí ze Spolkové agentury pro technickou pomoc,“ vypráví Frederik Scherer. „Nám“, to je Frederik a jeho kolega Goran Juros. Když byl z kamionu vyložen náklad, pořádná práce pro tuto dvojici teprve začala: Frederik a Goran jsou specialisté na vyprošťování a odtah havarovaných nákladních vozů – se speciálním vozidlem, jehož základem je Arocs.

Oba pracují pro autoservis MIRA s centrálou v Baden-Badenu. Tisíckrát za rok je firma přivolávána k vozidlům, která zůstanou v okolí lázeňského města, například na blízké dálnici A5 nebo na Schwarzwaldské estakádě. Přibližně při 200 z těchto zásahů je třeba kamiony vyprostit, ať již kvůli poruše nebo kvůli nehodě. Toho se téměř vždy účastní Frederik nebo Goran, často oba společně. A to ohromně rádi! Ti dva totiž nejsou jen vynikající tým, ale také nejlepší kamarádi.

Porozumění i beze slov.

„Protože se tak dobře známe, rozumíme si i mlčky,“ povídá Goran. „Máme jasně rozdělené úkoly a během zásahů nesmíme moc mluvit.“ Frederik má tak například na starosti vymontování kardanovy hřídele z havarovaného kamionu, které je při odtahu povinné. Goran mimo jiné zajišťuje instalaci provizorního brzdového potrubí. A když je nutné, jako třeba u vyprošťování nákladního vozu s pomeranči, provést něco nepředvídaného? Tak se do toho samozřejmě oba pustí, aniž by o tom diskutovali.

To všechno je nedocenitelné především proto, že zásahy jsou také vždy závod s časem: Každé odstavené vozidlo stojí svého majitele peníze a má být proto co nejrychleji opět schopné provozu. Pokud navíc představuje dopravní riziko, protože havarovalo například na dálnici, pak mají dva perfektně sehraní muži z odtahovky dvakrát takovou cenu – je přitom úplně jedno, zda kamion opět zprovozní přímo na místě nebo ho z nebezpečného úseku odtáhnou.

Zásahové vozidlo s vyspělou technikou.

Obzvlášť pro 25letého Frederika má spolupráce s o osm let starším Goranem další výhodu: „Díky svým dlouhodobým zkušenostem má neuvěřitelně rozsáhlé technické know-how. Proto se od něj mohu neustále něco učit.“ V jiném ohledu jsou si naproti tomu oba dávno rovni: V ovládání svého zásahového vozidla. „Arocs je skvělý nákladní vůz s vyspělou technikou – a je výborným základem pro nástavbu výrobce Brechtel,“ říká Frederik, jehož otec je jednatelem autoservisu MIRA.

I svůj volný čas tráví oba kamarádi často společně. A to nejen v Baden-Badenu a jeho okolí: „Moje rodina bydlí v Chorvatsku, tam jsme spolu už několikrát byli,“ povídá Goran. K usedlosti patří malý zemědělský podnik – i s traktorem, na němž se oba rádi prohánějí přes pole. „Kromě to tam máme motorky.“

To jsou pro oba zaměstnance odtahovky dobré podmínky k tomu, aby si před dalšími zásahy znovu odpočinuli. Jejich práce nakonec vyžaduje někdy víc než jen fyzickou sílu: „Byli jsme už přivoláni k nehodám s oběťmi na životech,“ říká Frederik. „S tím se pak člověk musí nějak vyrovnat.“

16 hodin na zásahu v mrazu.

Při dosud asi nejnáročnějším zásahu, kterého se dvojice na státní silnici ve Schwarzwaldu zúčastnila, vznikla naproti tomu pouze věcná škoda. Převrátila se tam v zatáčce na mostě plně vytížená cisternová souprava s tekutým latexem. Chemikálie musela být – pod dozorem hasičů a Spolkové agentury pro technickou pomoc – odčerpána zaměstnanci výjezdové skupiny výrobce. A než dorazili, zdálo se, jako by to trvalo celou věčnost.

I samotné vyprošťování se strašně vleklo. „Nesměli jsme na mostě způsobovat příliš velké bodové zatížení. A museli jsme dávat velký pozor zejména na to, abychom nákladní vůz při zvedání nepoškodili,“ vypráví Goran. Proto byli při zásahu kromě Arocsu použity také dva jeřáby. „Celkem jsme u zásahu byli 16 hodin – bylo 1,10 metrů sněhu a teploty pod nulou,“ říká Frederik a dodává s úsměvem: „Hasiči se o nás ale během té doby výborně starali.“ Nesmíme zapomenout na to, že  s nejlepším kamarádem po boku utekl čas alespoň trochu rychleji.

Fotografie: Jan Potente