Friedhelm Schäfer vozí na svém voze Arocs 3263 8x4 dřevo z finských lesů

Klouže to? Sníh na silnici neklouže. Klouže to při oblevě, když na zledovatělé vozovce stojí voda. Ale dnes to pojede, vypadá to na rychlost 80 km/hod. Sníh zde leží běžně pět měsíců v roce. Vítejte ve finské zimě.

Hlavní sezona v lese – až když je země zmrzlá, mohou do něj vjet harvestory a nákladní vozidla, aniž by až po nápravu zapadaly do bahnité, černé půdy.

Friedhelm Schäfer, kterému kamarádi říkají Veikko, začíná u Lahti – asi hodinu severně od Helsinek. Meziměstská silnice, dobře protažená menší silnice, úzká vedlejší silnice, která není protažená – to vše je pro něho a jeho Arocs 3263 8x4 běžný všední den. Lesní cesta je na dohled. „Se sněhovými řetězy jezdíme málo, ale tady to není protažené. Po cestě bez nich neprojedete,“ říká 50letý muž a zastavuje.

Veikko se dává do toho.

Tak to trvá dva kilometry, pak se vpředu objeví hranice dřeva. Veikko se otáčí a popojíždí na velmi malém prostoru, dokud jeho náklaďák nestojí rovnoběžně ke stovkám plnometrů kvalitního jedlového dřeva, které se na pile zpracovává na prkna.

Veikko klettert auf den Kran und legt los. Bis zu sechs Stämme packt der Veikko leze na jeřáb a dává se do práce. Hydraulický drapák uchopí až šest kmenů najednou. Jednotlivé 5,20 metrů dlouhé klády strká do mezery – nakonec mají být všechny při jízdě bezpečně naloženy.

Kubíky dřeva jsou rychle naloženy, na Veikkově náklaďáku a také na náklaďáku jeho kolegy Peta, který přijel se svým vozem Arocs do lesa zároveň s ním. „Jsme tady odkázáni především sami na sebe. Ve dvou si můžeme vzájemně pomáhat,“ říká Veikko.

– Friedhelm Schäfer (Veikko)

Z lesa se 76 tunami.

Tedy do toho – teď s 51 tunami dřeva a 76 tunami celkové hmotnosti. Ručně přeřadit nahoru, ale maximálně 5. stupeň. V tomto úseku všechno pěkně pomalu, protože vpředu se cesta nepříjemně svažuje a hned potom je zatáčka. Jemně šlápnout na brzdu – nákladní vůz a přívěs zůstávají poslušně v jízdní dráze.

Na konci lesní cesty přichází ještě na řadu krátká zastávka. Teprve tady zajišťuje Veikko kmeny. „Náklad pak lépe sedí. Kromě toho, když sjede přívěs v lese do příkopu, dřevo se z něho sesune. Potom ho můžete vlastním jeřábem s trochou štěstí opět zvednout,“ říká.

Vzhůru na pilu. Přibližně dvouhodinová jízda a čas trochu popřemýšlet. Co je potřeba k tomu, aby se to zvládlo? Dobré zimní pneumatiky, sněhové řetězy, zvednutelnou zadní nápravu, aby byla náprava s řetězy dostatečně zatížena pro rozjezd. Ale zrovna tak důležitý je samotný řidič. „Nesmíte mít strach, musíte včas sundat nohu z plynu, nesmíte prudce brzdit. Ale nejdůležitější je umět číst silnici. V Iserlohnu jsme byl dobrý řidič – tady jsem začínal jako elév,“ říká Veikko.

Fotografie: Christoph Börries
Video: Martin Schneider-Lau