Juan Manuel Espinosa vozí 30 000 litrů nejjemnějšího olivového oleje

Jaro ve Španělsku? To znamená déšť, noční mrazíky a ranní mlhy. Jen s velkým sebezapřením se sloupec rtuti vyšplhá nad pět stupňů Celsia, po středozemní rozzářené náladě ani stopy. Andaluské vnitrozemí je přece jen hodně daleko od moře a skrývá v sobě mnohá úskalí.

Jinými slovy: čerstvě vydrhnutý Actros 1851 Juana Manuela Espinosy má i se svými 375 kW co dělat. Příkré stoupání na dálnici číslo 4 není jen tak. Naštěstí ho mohou ostatní vozy na čtyřproudové komunikaci bezpečně předjet. Kousek pod vrcholem přiškrtí předvídavý systém řízení Predictive Powertrain Control přísun pohonných hmot, protože ví, co teď přijde – další prudké klesání. Ručička tachometru se opět rychle vrátí na 60, 70, 80. Juan Manuel uchopí pravou řídící páku a nechá retardér ještě víc přibrzdit rychlost vozidla – vpředu před ním zůstalo ve vozovce stát auto, jeden jízdní pruh je zablokovaný.

Na kabině řidiče září stříbrná písmena nápisu Marina, jména matky Juana Manuela. Kožená, světle prošívaná sedadla s černými postranními pruhy, barevně ladící rohožka s velkou hvězdou – kabina je bezpochyby prostorem, kde vládne komfort a člověk se musí přezouvat. Nad vysílačkou visí obrázky dvou svatých, kteří drží nad Juanem Manuelem a jeho tátou Antoniem ochrannou ruku, vedle nich je kalendář s přehledem na celý měsíc. „Vlastně vím už od svých dvanácti let, že chci být řidičem kamionu. Od té doby jsem byl se svým tátou co nejvíc na cestách,“ říká Juan Manuel.

Úzkostlivá čistota po každé dodávce.

Juan Manuel se v tomto roce naučil nejen plánovat jízdy a žít v kabině, ale musel si osvojit i mnoho dalších věcí – manévrování s vozidlem, zapřáhnutí a odpřáhnutí návěsu nebo úzkostlivé vyčištění cisterny po každé dodávce bez ohledu na to, co se v ní převáželo. Na zpáteční cestě totiž vozí Epinosovi často mléko, tekutou čokoládu, pomerančový koncentrát nebo víno.

Pohled z okna na panorama regionu Kastilie-La Mancha okamžitě prozradí, že Španělsko je také domovem vína. V tomto regionu vystřídaly vinohrady olivovníky – a není jich málo. Kam jen oko dohlédne, všude se rozprostírá vinná réva.  

Příkré hory ustoupily malebným kopcům. Dálnice Autovía del Sur, která spojila Andalusii se zbytkem Evropy, se vine širokými zatáčkami krajinou. Actros se pohybuje s 1 200 otáčkami za minutu a Juan Manuel se usmívá – taková jízda po dnešním náročném ránu je pravým požitkem.

Není ani divu! Pojem „hustá doprava“ jako by patřil do úplně jiného světa. Nejbližší nákladní vůz vpředu je jen taktak vidět a při pohledu do zpátečního zrcátka jede teprve v dálce ve stejném směru za tmavomodrou kabinou a stříbrně se lesknoucím návěsem Actrose další kamion. Úplně stejně to vypadá také v protisměru, občas projede mezi kamiony ojediněle osobní vůz. Za takových podmínek by člověk mohl klidně relaxovat. Ale Juan Manuel je neustále ve střehu – a v dalším okamžiku rychle strhne volant, aby se vyhnul psovi, který proběhne přes dálnici za utíkajícím zajícem. „Pořád je dost důvodů, proč musí člověk dávat pozor,“ komentuje situaci.

– Řidič Actrosu Juan Manuel Espinosa

Příští ráno není po náporech větru ani památky. Na pravé straně dálnice se rozkládá téměř nehybná, ocelově modrá hladina Středozemního moře. A to je dobře! Slibuje to klidný přejezd, protože v Barceloně se kamion nalodí na trajekt do Janova.

Juan Manuel dojel včera večer až do Tarragony, ještě jednou natankoval plnou nádrž a potom si udělal jedenáctihodinovou přestávku. Ráno je na dálnici rychle cítit, že se blíží k Barceloně. Silnice je před touto metropolí plná aut, ve kterých jedou lidé do práce, a nemá nic společného s včerejší příjemnou jízdou po dálnici.

Juana Manuela to ale nevyvede z míry, naplánoval si dost času a nakonec čeká ještě okolo hodiny a půl před terminálem, než se krokem rozjede k trajektu. „Tady musí mít člověk trochu trpělivost,“ říká během čekání, vytáhne hadr a vytírá podlahu kabiny. Vlastně se sem nemůže zatoulat žádný drobek, žádný prach, Juan Manuel zachází se svým vozem velice opatrně. Ale v potravinářském průmyslu tomu tak už je – tahače a návěsy se předhánění v tom, který bude zářit víc čistotou, a to jak zvenku, tak i uvnitř.

Fotografie:  Sebastian Vollmert
Video: Martin Schneider-Lau