Miloslav Pajer je s Arocsem v lese jako doma
Vozidla & Technika
Miloslav Pajer a jeho Arocs jsou v lese jako doma.
Miloslav Pajer a jeho Arocs jsou v lese jako doma.
Při nakládce má řidič Arocse vše pod kontrolou.
Práci v lese by za kamion nevyměnil! Miloslav Pajer vyráží prakticky denně se svým Arocsem 3351 do terénu, přesněji řečeno do lesa, odkud odváží kulatinu ke zpracování. Po letech práce pro společnost Dřevařské centrum se už v lese i na silnici pohybuje jako zdatný profesionál!
Povolání řidiče si Miloslav zvolil již před 18 lety. „Jak už to tak bývá, zavála mě sem náhoda. Jeden můj dobrý kamarád prostě hledal nového kolegu, se kterým by mohl jezdit. Nechal jsem se přemluvit a stal se ze mě řidič z povolání. Už ve své první firmě jsem měl blízko k práci se dřevem v lesním prostředím, a jsem za to rád. Člověk pracuje většinou na čerstvém vzduchu a v příjemném prostředí, i když je pravda, že je to technicky a manuálně občas poněkud náročná práce.“
„Byl bych rád, kdyby si řidiči na silnicích uvědomili, že ovládání mnohatunových nákladních aut není snadná věc, a kdyby dokázali být alespoň o trochu více ohleduplní.“
Miloslavovo povolání ale není jen o samotném řízení vozu Arocs. Patří k ní i řada dalších důležitých činností, jako je třeba nakládání dřeva. „Přiznám se upřímně, že i když mě řízení strašně baví, s kamionem bych osobně nikdy jezdit nechtěl. Nerad bych se kolegů „kamioňáků“ nějak dotknul, ale pro mě by to byla jen doprava něčeho z bodu A do bodu B, a za to bych svou práci nikdy nevyměnil. Na práci se dřevem, v lese, mě nesmírně baví ta různorodá škála činností. Nejde totiž jenom o to, něco „naložit a odvézt“, ale i o to, jak to uděláte. Musíte vše dobře promyslet, aby způsob, jakým pracujete, byl racionální z hlediska ekonomického provozu a abyste nejezdili s poloprázdným nebo naopak přeplněným autem. Chvilku to trvá, než se člověku dostanou všechny úkony takzvaně pod kůži a začne je dělat s určitou samozřejmostí.“
Arocs, který Miloslav při práci v lese používá, je vybaven hydraulickou rukou Epsilon a návěsem TOM. Právě manipulace s hydraulickou rukou je jedna z nejdůležitějších dovedností, které si Miloslav musel za léta praxe osvojit. „Při manipulaci s rukou totiž existuje celkem dvanáct poloh hydraulických rozvaděčů a plynulost nakládky závisí právě na tom, jak dobře si člověk všechny činnosti osvojí a jak se naučí tohle masivní zařízení ovládat. Občas se stane, že novým kolegům trvá naložení kulatiny i čtyři hodiny. Teprve po několika měsících praxe se dopracují k podstatně kratšímu času v řádu desítek minut. Chce to prostě trochu cviku. Člověk to nesmí vzdát již při prvních obtížích,“ vysvětluje Miloslav.
Přestože je les klidné prostředí, kam lidé chodí relaxovat, nemá Miloslav často daleko k rozčilení, jakmile ho opustí. „Jako profesionálního řidiče mě samozřejmě dokáže často rozladit, když vidím, co se na silnicích děje. Vadí mi určitá bezohlednost ostatních vůči sobě navzájem i vůči nám, řidičům velkých a těžkých nákladních vozidel. Často se mi například stává, že potřebuji odněkud vyjet a ostatní na mě zuřivě blikají a troubí, namísto aby projevili trochu tolerance a chvíli počkali. Byl bych rád, kdyby si řidiči na silnicích uvědomili, že ovládání mnohatunových nákladních aut není snadná věc, a kdyby dokázali být alespoň o trochu více ohleduplní. Určitě by to pak vypadalo na silnicích daleko lépe,“ uzavírá Miloslav.
Fotografie: Lenka Foltýnová
Komentář
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Dosud žádné komentáře