Považovali je za špiony a přistáli na Měsíci! Novinky od manželského páru ze Švýcarska, který rád vyhledává dobrodružství – část 5

Kdybyste nás dnes mohli vidět, nepůsobili bychom právě tím nejsvěžejším dojmem. Kempujeme v Gruzii u jednoho koryta řeky a v minulých nocích jsme zažili silné bouřky. V blízkosti kamionu létalo mnoho blesků – takže jsme se pořádně nevyspali.

Přesto máme dobrou náladu: za pár dní by do hlavního města Tbilisi měly dorazit naše pasy s vízy do Ruska a Mongolska. Poté, co jsme museli minulý měsíc přeplánovat naši trasu, protože nám Pákistán odmítal vydat víza, bude cesta na ruský Dálný východ volná. Minimálně, co se byrokracie týče.

Cestou do kavkazské republiky Gruzie jsme projeli Írán ze suchého jihu až úplně na sever. Hodně dobrodružná byla zastávka v Isfahánu: kvůli obrovskému Imámovu náměstí, ale i kvůli setkání s místními obyvateli. Do země nejezdí mnoho turistů a lidé mají radost z každého kontaktu s cizinci. Stále nás někdo oslovoval, obdarovával sladkostmi nebo se s námi chtěl zvěčnit na mobilu.

Vzhledem k takové míře pohostinnosti bylo jasné, že navštívíme jednoho „starého známého“: zemědělce, který nás při cestě do pouště Dasht-e Lut obdaroval kilogramy ovoce. Tentokrát jsme s sebou měli dárky, například vlastnoručně vyrobenou marmeládu z jeho ovoce. Zemědělec měl obrovskou radost a pozval nás k sobě domů. Jeho bratr, mechanik, se zamiloval do naší Yamahy. Nabízel nám servis zdarma, ale ten jsme odmítli. Nechtěli jsme zneužívat jeho velkorysosti a navíc motorka běží dobře – stejně jako náš Axor.

Někdy ale i ten nejsilnější kamion nemůže jet dál. To jsme zjistili cestou ke Kaspickému moři. Tam se jelo přes průsmyky, země byla zelenější a podnebí už téměř tropické. Cíl: jezero v nadmořské výšce více než 2000 m. Najednou byla silnice tak rozblácená a prudká, že jsme se museli otočit. Nebo přesněji řečeno: jeli jsme tak dlouho pozpátku, až jsme se mohli konečně otočit.

Otočit jsme se museli také v poušti Kavír východně od Teheránu. Tam nás vojáci při kontrole považovali za špiony! Tak jako tak není Írán země, kde by se snadno cestovalo. Při kempování nás několikrát kontrolovala policie. Sice se každá z těchto situací ukázala nakonec jako bezproblémová, ale kvůli jazykové bariéře jsme si nebyli jistí, zda bylo skutečně vše v pořádku.

Přesto po čtyřech týdnech v Íránu převažují pozitivní dojmy. Některá dobrodružství jsme ostatně zažili jen kvůli tomu, že jsme zemi chtěli záměrně projíždět po vedlejších silnicích. Tak nás také zavedly do vyschlého koryta řeky, kde jsme se cítili jako na Měsíci. Mnohokrát jsme také nechávali létat drony, protože jsme se nemohli nabažit leteckých snímků.

Velkým problémem byl také příjezd z Íránu do Arménie. Pět hodin nás posílali od jednoho celníka ke druhému. Nakonec jsme museli počkat na zvěrolékaře, který Aimée prohlédl. Po hodině čekání najednou došel jeden důstojník a zeptal se, co tady ještě děláme. Naše záležitost je přeci už dávno vyřízená!

Jih Arménie tvoří jeden průsmyk za druhým. Silnice mají vyjeté koleje od spousty nákladních aut, která převáží íránskou naftu do vnitrozemí. Takže to s námi tady pořádně houpalo. Mike si přál poloviční rychlostní stupně a retardér. Několikrát za den jsme jeli z poloh ve výšce mezi 1500 a 2500 metry dolů do míst okolo 400 až 700 metrů a zase znovu nahoru. Stavební styl silně připomíná sovětskou dobu. Při nakupování jsme se domlouvali rukama a nohama a prodavačky za kasou se smály.

Část 6 seriálu RoadStars vyjde 22. říjen. Zůstaňte s námi!

Fotografie: 4-Xtremes